Nepěkně se psaly a četly reporty z minulých ročníků Velké kunratické. Loni to byla Velká kunratická tragická bez jediného osobáku, jindy pak zase kunratická patálie s probahněnými ambicemi. Po letošním 84. ročníku legendárního pražského krosu si naopak můžeme říci, že na Hrádku si ještě umíme dupnout. Hned pět osobních maxim, v to se ani snad nedoufalo.

Skoro to už vypadalo, že letos si v Kunratickém lese nezazávodíme, protože v první vlně se nám nepodařilo přihlásit. K našemu štěstí ale Lucka chytla druhou přihlašovací vlnu, čili jsme s úderem listopadu mohli propadat klasické předkunratické depresi.

Ještě v předvečer závodu ve skupinové konverzaci Markéta kňourala, že je vyřízená a nemocná. Irena zas bědovala nad křečujícími lýtky. Já, ač jsem doma brečel do polštáře, jsem klasicky vyhlašoval atak svého zoufalého osobáku. Naopak Ondra přetejkal optimismem stejně jako předseda. Do toho jsme všichni po různu popíjeli až Ježek k pozdnímu večeru hlásil: „Sem se nachcal dopiči“.

Neděle byla mrazivá a trať slibovala hodně bláta, což jsem si bohatě ověřil při příchodu. Předzávodní okounění nám zpestřil maník, kterého značně zaujala Irena. Podpořit nás přišla Míša s Meru a Mírova novomanželka. Po třetím kopci se nás fanděním snažili roztlačit Valerie s Vojtou, který pro zranění kolene letos musel vynechat.

Přes husou nacpané břicho se mi pak hned napoprvé podařilo přetáhnout dres, se Sedlem jsme se letmo proklusli, protáhli a nebyl už čas na hrdinství, šlo se na to. Startoval jsem se Sedlem, kterému jsem gentelmansky přepustil lepší stopu, aby mě nemusel hned na začátku zbytečně obíhat. Jenže předseda jaksi zapomněl vystartovat, čili jsme se tomu stejně nevyhnuli.

Naštěstí pak už na trati řádil a nezradil ho ani orientační smysl jako v Úněticích. V cíli z toho byl osobák krásně pod 14 minut a umístění těsně za první padesátkou nejlepších. Naopak mrzutý musel být Ježour, který vystartoval s plným nosem a nacpaný ibuprofeny a kdoví jakým dalším svinstvem – pořád ale bezpečné umístění v první stovce.

Tu atakoval i skvělý Ondra, který si i v cíli šmakoval, jak mu letos kunratická konečně chutnala. Ježoura si držel pořád na dohled a zkušeně si o 1,1 sekundy pohlídal prolomení vysněné patnáctiminutové hranice. Stejně tak poctivě trénující Miras konečně po letech prolomil svůj osobák a vešel se pod 16 minut.

S obvyklým klidem i časem si kunratickou vychutnal Vítek, kterého jsem jako správný balvan ještě málem srazil v potoce před Hrádkem. Já jsem si klasicky protrpěl hrabání se na Hrádek, kde jsem pak opět při seběhu necítil nohy, po pseudovýšlapu na třetí kopec na mě kdosi naštěstí vykřikl: „U tohohle pařezu se už musíš rozeběhnout!“ Začal jsem tedy simulovat pohyb velmi vzdáleně připomínající běh, ale spíše to byla moje klasická retardovaná srnka. V cíli jsem však překvapení zjistil, že jsem své zoufalé kunratické maximum konečně dostal alespoň pod 18 minut.

Pouze 1,4 sekundy za mnou přisvištěla taktéž v osobáku Irena, která trať zbušila nepochopitelně s úsměvem na rtech. I Markétě se podařilo zvítězit nad trudomyslností ve velmi slušném čase. Lucka, která letos šetřila starty takovým způsobem, že to pro ni byl první závod v roce, byla po odporné tříkopcové a tříkilometrové trati v cíli taktéž spokojená. Zkrátka se letos konečně zase zadařilo.

Však nám při večerním posezení ve Vinohradském pivovaru řádně šmakovalo, do konce roku nás už čeká jen pár krosů a hlavně teď soustředění ve Vysokém, aby forma držela až do konce roku.

Marek

Výsledky: Velká kunratická – Hrádek, 3 100 m (kompletní zde)

Svěrák/čka	Čas	Celkem	V kategorii
Honza	13:54.3	52.	46.
Ježour	14:34.3	88.	70.
Ondra	14:58.9	121.	93.
Miras	15:51.3	234.	160.
Vít	16:29.2	357.	218.
Mára	17:54.6	715.	393.
Irena	17:56.0	724.	30.
Markéta	18:34.2	872.	42.
Lucka	19:24.4	1098.	66.