Milovická míle aneb Když taky jednou kape někdo jiný

Závody

Ve znaku města Milovice se nachází stříbrná srna. Stříbrná barva se nakonec stala osudnou i pro mou účast v závodě Milovická míle. Právě medaile z tohoto kovu se mi houpala na krku, když jsem sestupoval ze stupňů vítězů.

324px-Milovice-znak.svg

Znak města Milovice

Milovice jsou proslulé hlavně vojenskou minulostí. Svou posádku zde mělo už od počátku 20. století Rakousko-Uhersko. Po roce 1968 zde pak bylo umístěno až 100 000 příslušníků okupačních vojsk. I proto mezi místní pamětihodnosti patří třeba vojenský hřbitov z první velké války či bývalé letiště. V ulicích města i dnes narazíte na maníky v maskáčích, jedná se však už jen o místní opilce. Jelikož už zde o vojáka s hodností nezavadíte, mohly se v městské části Mladá, dříve obývané armádními jednotkami, konat běžecké závody.

Milovická míle je běžecký meeting, který vždy v jarním a podzimním provedení pořádá místní karatisticko-atletický oddíl Target Sport Milovice. Jelikož jsem měl v tomto středočeském sídle jistý stěhovácký melouch zrovna v době konání závodu, odskočil jsem si od nošení krabic protáhnout nohy na trať. Z nabídky programu jsem před mílařským závodem upřednostnil královskou „vytrvaleckou“ distanci o dotaci 5,4 kilometru.

Přes sérii dětských závodů nabral program skluz, takže po rozklusání spojeném s obhlídkou trati jsem mohl pár desítek minut ještě krásně tuhnout ve větrném počasí, přičemž jsem aspoň zkouknul závod na 1600 metrů. V prostoru cíle si mě vyhlídl místní kluk a hodil se mnou small talk, ve kterém mi mimo jiné řekl (nevím, jak na to přišel), že mě tipuje na vítěze.

Konečně bylo odstartováno a rekordně početné startovní pole se pustilo do dvou mírně členitých okruhů. Hned na startu se oddělila skupinka tří závodníků, s odstupem za ní jsem běžel já a za další mezerou zbytek startovního pole. „Paráda, takže si tady v klidu doběhnu pro bramboru,“ začínaly se mi honit hlavou chmurné myšlenky. Po pár minutách ovšem byla nálada o dost lepší, jeden ze soupeřů přede mnou totiž zjevně trochu přecenil své schopnosti a začal viditelně hnít. Když jsem ho zhruba na kótě jednoho kilometru lupal, ani se nevzpouzel.

V klidu jsem si to štrádoval a při průběhu stadionem do druhé poloviny závodu jsem viděl, že vzdálenost mezi mnou a dalším ze soků se začala každým krokem zkracovat. Netrvalo dlouho a už jsem byl na druhé pozici, i když tentokrát se mě předběhnutý pár set metrů držel. Každopádně do cíle jsem už dobíhal v klidu s nepřekonatelnou ztrátou na vítěze, zároveň však s velkým náskokem na soupeře za mnou.

finish

Finish pro druhé místo

Pak už jsem si jen mohl užít dekorování na stupních vítězů za zvuku fanfár z Rockyho. Bohužel jsem úspěch na trati nedokázal potvrdit i v tombole a poukázky do místní benzinky tak putovaly do jiných rukou. Běžecký meeting Milovická míle bych zhodnotil nejen kvůli umístění pozitivně. I když prostor pro zlepšení tu jistě je. Do zázemí závodu by se třeba zcela jistě vešla pípa s pivem a i gril s klobáskami (v tomto ohledu jsem se musel spravit až večer ve Vinohradském pivovaru) a skupina Pět chlapů v chalupě to sem také nemá od Kolína daleko. Rozhodně se ale na některém z příštích vydání závodu rád ukážu. Když se vrátím k heraldické rozpravě v úvodu článku, ona stříbrná srna ve znaku města má zlatý jazyk, což je příznačná motivace do budoucna.

stupně vítězů

Na stupních vítězů

Ondřej

Výsledky: Milovická míle – 5,4 km (kompletní zde)

Svěrák Čas Umístění
Ondřej 21:21 2.