O víkendu se konaly triatlonové orgie na Mácháči, kterých se zúčastnil i náš borec Míra Veselík. A po spíše podprůměrném výkonu v sobotním závodu v triatlonu (0,5-15-5km) se mu podařilo napravit si reputaci v nedělním Mistrovstí světa v orientačním triatlonu, kde získal pro SK Svěrák historicky první umístění v nejleší světové třicítce.

Máchačský pohodář uvítal všechny závodníky velmi teplým počasím, které nepochybně  neprospívalo výkonům v běžecké s cyklistické části. Po rozhodnutí jury byly dokonce pro plavání zakázány neopreny kvůli vysoké teplotě vody. Cílem v plavecké části sobotního závodu bylo neztratit příliš, nicméně to se nepodařilo. Vinou špatné volby trasy k bójce (přes místo ucpané otáčejícími se závodníky) a slabého plaveckého výkonu náš závodník vylézal z vody na chvostu startovního pole. Nepomohlo ani prodloužení plavání na 600 metrů. V důsledku této skutečnosti nemohl naplno prodat svou silnou disciplínu, tedy horské kolo. Celý první okruh se bylo zapotřebí prodírat mezi pomalejšími závodníky, což bylo na úzké písčité a kopcovité terénní trati značně obtížné a vyžádalo si to mnoho sil, které pak chyběly v závěrečném běhu. Předvedený výkon na běžeckém okruhu pak byl téměř ostudný a ani únava z předchozích disciplín nemůže být omluvou. Útěchou snad může být jen 26. nejlepší čas v boxové zastávce mezi kolem a během. Výsledkem byl čas 1:33:29 (17:06 – 49:17 – 0:26 – 26:40) a spousta cenných zkušeností a námětů, na čem do příští sezóny zapracovat.

V neděli se projevila velká motivace odčinit předchozí neúspěch. Náš borec byl jedním z pouze 40 závodníků, kteří se kvalifikovali na Mistrovství světa v orientačním triatlonu. Míra do jezera vběhl v plném sprintu a výsledkem bylo neskutečné 4. místo po plavecké části. V tu chvíli se medailové příčky otřásaly. Bohužel, v MTBO části se ukázálo, že borci ze světové špičky disponují lepším vybavením. Zapůjčené kolo našeho pašáka sice disponovalo nosičem a stojánkem, nicméně na něm chyběl mapník, a to se ukázalo jako fatální. Míra musel po celý závod držet mapu a kartičku na kontroly v ruce, což mu znesnadňovalo změny převodů v terénu a celkově ovládání kola. Pak se mu podařilo rozmočit mapu v místě křižovatky, což mělo za následek chybnou odbočku a ztrátu cca 15 – 20 minut. V běžecké části ovšem Míra zabojoval a posunul se před několik závodníků na velmi mapařsky i běžecky náročné trati. Proti všem předpokladům tak ukázal, že i hoši z SK Svěrák to můžou zvládnout s mapou (teda asi ne všichni :-)). V cíli se pak příznivci SK Svěrák mohli radovat z celkového děleného 23. místa (20. mezi muži) a prvního výrazného zápisu klubu na mezinárodní scéně.

Výsledky: http://www.czechtriseries.cz/Results/RaceByTrack?raceId=340&trackId=1074&gender=M  http://www.machactri-o.blogspot.cz/p/vysledky-results.html

Zatímco Honza se již zaslouženě rekreoval na Korsice a užíval si slunce, moře a Míšy, já musel v sobotu 6. července vykonat reparát za zpackanýho Czechmana. Zúčastnil jsem se tedy poněkud nestandardního pražského klání s názvem Czech Bigman, jehož střední varianta zahrnovala 1,9 km plavání, 96 km na kole a 23 km běhu. Tentokrát jsem nenechal technickou stránku věci náhodě a provedl masivní upgrady velocipedu. To mi pomohlo překonat psychózu, kterou jsem si na Czechmanovi uhnal, a do Vltavy jsem se chystal skočit s čistou hlavou a potřebným sebevědomím.

Moje sebevědomí ještě zbytnělo, když jsem v sedm ráno na startu v loděnici ČVUT zjistil, že z důvodu mohutnýho proudu panujícího na Vltavě se pořadatelé rozhodil upravit plaveckou trať. A to tak, že se plavalo jen po proudu. 1,9 km jsem tedy zaplaval za 15:50, čimž jsem zhruba 2,5x překonal svuj osobák. Dostal jsem trochu nakopáno, ale nejtěžší bylo asi na otočce před cílem zvládnout třicetimetrovej kousek proti proudu k žebříku. Příjemně rozpumpovanej a zavodněnej jsem vyrazil na cyklistiku, která se konala na uzavřený Strakonický. Byla tvořena pěti okruhy od Branickýho žel. mostu na Cukrák a zpět. V každym okruhu tak našinec musel absolvovat čtyřkilometrové stoupání s převýšením 170 metrů, což dost lezlo na mozek. V tomdle stoupání jsem chtěl ukázat svoje vrchařský dovednosti a poměrně hodně lidí pojel – předjel mě snad jen veselý Vabroušek (z dálky volající hop hop hop), Polan a pár dalších pašáků. V dalším průběhu závodu se ale ukázalo, že jsem tady zbytečně vyplejtval sílu a spálil víc kilokalórií než bylo zdrávo. Celkově jsem při čase 3:03 udržel rychlostní průměr 31,5 a s dobrým pocitem zamířil na trať běhu.

Zkraje to vypadalo dobře, v prvním z pěti okruhů jsem běžel tempem kolem 4:45, jak jsem plánoval. Jenže pak jsem začal vadnout, a to fest. Na pohodě mi nepřidal ani prudkej liják, kterej závod okořenil. A ani následný divný dusno a vlhko. Ve čtvrtym kole už jsem se potácel jako debil, tempem kolem 6 minut, a taky mi začaly vodcházet některý kognitivní funkce. V hlavě se mi furt přehrávala Nedvědova Bedna od whisky a měl jsem kontinuální chuť to zabalit. Nohy jsem měl jak ve svěráku a psychicky jsem byl slabej jak moucha. Dost mi ale pomohly ostatní zombie na trati, hlavně jeden Ital, se kterym jsem se nějak probelhal zbytkem závodu. Byly to opravdu zvláštní stavy a metabolický pochody. Do cíle jsem doběhl v čase 2:07 s uplně zakyselenejma nohama a bolestí jádrovýho svalstva.

Každopádně s celkovym časem 5:33 jsem se umístil na 22. místě  z 50, a tak má tri divize SK Svěráka ve svých řadách již dva half ironmany.

Vojtěch

Mažu se vazelínou, aby to tak nebolelo…

Czechman 2013

Stádo před plavbou

Včera se naše triatlonistická divize ve složení Honza Sedláček a Vojta Kučera zúčastnila dlouho očekávaného podniku Czechman 2013. Souvislý déšť od rána do večera v kombinaci s pocitem, že je to náš první triatlon, v nás vyvolával hluboký respekt. Vojtu, který výborně zaplaval (38 min.) a vyrazil i ve druhé části vysokým tempem, zradil řetěz (možná ho pro odstrašení dalších nespolehlivých řetězů příkladně zlikvidujeme). Honza dokončil v čase 5:29:34.