Avíza a reporty týkající se závodů
Poslední červnové úterý jsme nemířili klasicky na trénink na Děkanku, ale zaběhli jsme si oblíbenou trasu Běhu Vidrholcem, který pořádá SABZO. Dostavení pro nás značně symbolické, protože před čtyřmi lety se tu poprvé Svěráci ukázali v dresech. A ač jsme minulý rok trikoty obměnili, v Klánovickém lese vždy velmi rádi navlékneme staré úbory.
Konečně venku panuje pořádné léto a teploty pravidelně šplhají nad hranici 30 stupňů. To jsou samozřejmě ideální podmínky pro závodění. Ve vedrech se navíc nejlépe běhá do kopců, proto jsme už podruhé zařadili do termínové listiny Kros Zdiby – Klecany.
Vstát v sobotu před sedmou a vyrazit směr Petřín, to už ta holka opravdu musí stát za to. Jenže mě tam čekali souputníci ve svěráckém dresu Mirek s Ježourem a nálada byla klasicky předzávodně pochmurná: čekal nás „Běh na Petřínskou rozhlednu“. Krásný, ale bolavý závod.
Sedlo je v našem týmu expertem na vyhledávání závodů a následnou poctivou rešeršní práci. Díky dřině nad papírem dokáže najít nejeden podnik, kde se dostane na bednu. Do této kategorie měl spadat i Běh okolo Roprachtic, který se konal nedaleko chalupy hostící Vojtovu zapíječku svobody.
Shoda okolností tomu chtěla, že jsme se už druhý víkend za sebou vydali do Polabí. Po Městském běhu Brandýsem a Starou Boleslaví měla tentokrát prověřit naše nohy Jenštejnská pětka. Tento závod jsme již před dvěma lety okusili a nedopadlo to vůbec dobře. Takže bylo co napravovat.
…velmi vřelá slova předsedy směrem ke mně. Ale na tahání sudu piva do auta a následně do bytu už jsem se mu hodil, čili jsem si nemusel připadat úplně zbytečnej.
Na tu středu jsem si maloval celkem masivní svěráckou akci – odzávodíme po práci v Košířích a popijeme na Andělu. Ačkoliv jsem dal do propagace kus srdíčka, žádná z obvyklých ryb se do umně nahozené udičky nezakousla. O to víc jsem byl překvapen, když se v podběráku mrskala bez nadsázky samotná zlatá rybka (jak se později ukázalo, tak spíše stříbrná). Ano, ten den mě ve svěráckých barvách doplnila Terka.
Před nástupem do vlaku směr Ostrava možná panovaly menší pochybnosti, jestli po loňských pódiových žních ve slezské metropoli opětovně masivně zazáříme. V sobotu kolem poledne bylo s vyhlášením jasné, že to je ještě mnohem větší sukces.
Letošní apríl překvapuje nejen počasím, ale i úspěchy našich běžců. Pro další medaile jsme se vypravili na 46. ročník Jarního běhu Ďábelským hájem, který pořádá oddíl Sokol Kobylisy. Na mírně zvlněný závod o délce 4 km jsme se postavili já, Markéta, Tereza a také unavený Mára, který v sobotu v rámci zlepšení pracovních vztahů lezl pod kamionem a přeskakoval zeď v Pragovce.
Homo putat, Deus mutat. Zimu jsem strávil přípravou na berlínský půlmaraton, kde jsem hodlal prolomit magickou hranici hodiny a dvaceti minut. Z výpravy do německé metropole ale na poslední chvíli z rodinných důvodů sešlo a následující dva týdny jsem buď neběhal vůbec nebo se jen tak potácel. Když jsem se tak nějak vrátil do běžného režimu, rozhodli jsme se Šébou, že nemá smysl přípravu zahodit a bylo by dobré tam nějakou půlku lupnout, i když třeba nebude ideálně vyladěno. Prostě to zkusit. Volba padla na Hanácký půlmaraton.