Před nástupem do vlaku směr Ostrava možná panovaly menší pochybnosti, jestli po loňských pódiových žních ve slezské metropoli opětovně masivně zazáříme. V sobotu kolem poledne bylo s vyhlášením jasné, že to je ještě mnohem větší sukces.
Před nástupem do vlaku směr Ostrava možná panovaly menší pochybnosti, jestli po loňských pódiových žních ve slezské metropoli opětovně masivně zazáříme. V sobotu kolem poledne bylo s vyhlášením jasné, že to je ještě mnohem větší sukces.
Letošní apríl překvapuje nejen počasím, ale i úspěchy našich běžců. Pro další medaile jsme se vypravili na 46. ročník Jarního běhu Ďábelským hájem, který pořádá oddíl Sokol Kobylisy. Na mírně zvlněný závod o délce 4 km jsme se postavili já, Markéta, Tereza a také unavený Mára, který v sobotu v rámci zlepšení pracovních vztahů lezl pod kamionem a přeskakoval zeď v Pragovce.
Homo putat, Deus mutat. Zimu jsem strávil přípravou na berlínský půlmaraton, kde jsem hodlal prolomit magickou hranici hodiny a dvaceti minut. Z výpravy do německé metropole ale na poslední chvíli z rodinných důvodů sešlo a následující dva týdny jsem buď neběhal vůbec nebo se jen tak potácel. Když jsem se tak nějak vrátil do běžného režimu, rozhodli jsme se Šébou, že nemá smysl přípravu zahodit a bylo by dobré tam nějakou půlku lupnout, i když třeba nebude ideálně vyladěno. Prostě to zkusit. Volba padla na Hanácký půlmaraton.
Ve znaku města Milovice se nachází stříbrná srna. Stříbrná barva se nakonec stala osudnou i pro mou účast v závodě Milovická míle. Právě medaile z tohoto kovu se mi houpala na krku, když jsem sestupoval ze stupňů vítězů.
„Mělo tě to trknout hned při rozklusu, vypadal líp, skákal si jako kamzík, zatímco tys funěl a hekal.“ Stojím u kufru auta, jen tak v mokrejch slipech uprostřed sídláku v Čimicích a hlavou mi táhnou podobné myšlenky. Je úterý 18. dubna, dost zima, fouká a SK Svěrák právě ukončil další ze svých vydařených vystoupení.
Po fiasku na berlínském půlmaratonu jsem si potřebovala zvednout náladu, a tak jsem na bílou sobotu místo pečení nádivky vyrazila na první skyrunningový závod letošní sezony. Otci jsem za odvoz a bafuňaření slíbila svoji poukázku na pivo, a tak mi v cestě na čalamádu, která se chlubila parametry 24,5 km / +1600 m, nic nebránilo.
Zatímco část Svěráků na Velký pátek úspěšně pytlačila medaile na pouťáku v Mrači, my jsme si Bodim hodlali Bílou sobotu zpestřit silniční desítkou a půlmaratonem v Pardubicích. Počasí i profil trati skýtaly úvahy o výkonech na úrovni osobáků.
Na Velký pátek se redukovaná sestava svěráckých atletů zúčastnila malebného pouťáku v Mrači nedaleko Benešova. Jednalo se o první ročník tohoto závodu – jako vždy jsme se tedy snažili prošlapávat nové cesty masám běžců a udávat nové trendy.
Druhou dubnovou neděli se atleti SK Svěráku nepoflakovali a vyrazili hned na dvě sportovní akce – do Nymburku a Radonic. Poctivá zimní příprava, poctivé jarní počasí a schizofrenní podpora klubového pacemakera Petra Muka nám pomáhá k úspěchům na různých tratích.
Výlety na berlínský půlmaraton má Svěrák ve velké oblibě. Tradičně dáváme přednost právě této akci před pražským konkurentem, který se koná ve stejném termínu. Kromě rychlé a pěkné trati nalákaly už čtvrtým rokem po sobě naše dresy na start i velké možnosti společenského vyžití v německé metropoli.