Dvě poslední neděle využil Svěrák díky perfektnímu počasí k provětrání se na menších i větších pouťácích.

Běh Prokopským údolím už si za 18 let existence vydobyl slušný respekt mezi pražskými pouťáky. SK Svěrák zde tentokrát dal zapomenout na loňskou mizérii, o což se zasloužila hlavně Irena, která sfoukla své soupeřky jak svíčky na narozeninovém dortu. Postarala se tak o první svěrácké vítězství v tomto roce, ani ostatní reprezentanti se ale v kopcích neztratili.

V sobotu se s pražskou půlmaratonskou tratí rval Radek, v neděli se na Alexanderplatzu pustili do trhání asfaltu 2/3 Pekelných satanů Ondřej a já, ladnější část Svěráku reprezentovala Eliška.

Přišlo jaro, dny se prodlužují, venku začíná pučet květena a členové Svěráku leští závodní obuv a nastupují na půlmaratonské tratě. Kromě tradiční výpravy do metropole hříchu Berlína jsem se letos náhodou nachomýtl i na pražský podnik, který se konal ve stejný víkend.

SK Svěrák po halových cochcárnách naplno zakousl své čelisti do nové sezony. Zúročit zimní přípravu jsme se rozhodli ve Kbelích na tamní desetikilometrové trati. Na start se postavilo osm běžců a běžkyň z naší stáje, bohužel ve výsledkové listině už jsme zabrali jen sedm položek, výsledné časy ale snesly hodně přísná měřítka.

Zima se zmítá v posledních smrtelných křečích a co nevidět se roztrhne pytel se závody pod otevřeným nebem, tudíž i náš oddíl začne konečně plnit kolonky v závodním kalendáři. Mně a Honzovi však přišla zimní hibernace příliš dlouhá, i pojali jsme nápad zúčastnit se nějakých halových závodů.

Poslední den v roce s koná celá řada silvestrovských běžeckých zápolení. SK Svěrák se již druhým rokem zúčastnil běhu v Riegrových sadech nesoucího jméno slavného českého komika Jardy Štercla. Tento závod jsme nemohli v naší termínovce vynechat, neboť právě zde jsme v roce 2013 světu poprvé ukázali své slušivé fialovo-šedé bundy.