Svěrák Wars – Skrytá hrozba

Tréninky

Při prvním říjnovém poklusu duněla Děkanka opět jak fabrika, kde se svěráky točí o sto šest. Téměř kompletní sestava jak pánské (pochopitelně bez „zrádce“ Čurdy a Mirdy-odborníka na personalistiku) tak dámské sekce poctivě kroužila dle doporučení šéftrenéra Brázdy, který zůstal po nedělních Běchovicích ve smíšených pocitech, kdy na jedné straně obdivuhodně posunul své maximum na desítku, ovšem na druhé straně mu nejmenovaná svěřenkyně kroužila v Běchovicích s rozvázanou botou…

V Běchovicích zasvítili i Vojta s Ondrou, i přesto si nedali pauzu a pěkně se na dráze krmili desítkami metrů s vidinou, že na blížícím se mezinárodním mistrovství svěráků v Německé demokraticé republice proženou nejednoho závodníka.

Kuba nás nejen potešil návrhem na případné svěrácké stejnokroje, ale i novou srnkou do dámské sekce.

Za mamku Vám můžu říct, že mám radost z hojné účasti na další horské tréninkové středisko (přípomínám, že kdo by mohl, vemte si už na pátek dovolenku či sickday), ale proklínám Sedáčka, který pražskému dítěti odpírá možnost bližšího seznámení se s dědinou v severních Čechách, kde máme strávit jen den před útokem na Drážďany.

Svěráku zdar!

Zdecimovaní… Ale úspěšní! (117. ročník závodu Běchovice – Praha)

Závody

Pokud někdo ctí tradice a holduje běhání, pak neexistuje široko daleko více prestižní závod než Běchovice – Praha. Tato klasika o distanci 10 km je nejstarším závodem v Evropě a druhým nejstarším na světě. Na malebnou silniční trať lemovanou autobazary a sběrnami kovů se letos vypravila i čtveřice ve fialovo-šedých dresech SK Svěrák, jmenovitě: Míša, Honza, Vojta a Ondřej.
Ten den se nerýsoval od začátku vůbec dobře. Marek předem kvůli nemoci zabalil. Honza už po ránu obvolával, votravoval a sháněl hodinky pro Míšu. Ondřej s odeznívajícím a Vojta se začínajícím nachlazením se sešli po desáté na Masárně (mj. Vojta už málem jel z Hlaváku), aby se po železnici dopravili do Běchovic. Zhruba čtvrthodinku jízdy se navzájem hecovali hláškami o tom, jak je všechno blbě, že ten běh bude na nic, jak se blbě spalo… Zkrátka, očekávalo se čisté trápení a vše se točilo okolo primární otázky: „proč vůbec ten závod běžíme?“
Zdecimovaný a ne zrovna ideálně rozpoložený tým se ale přece jen nakonec sešel v Běchovicích. Došlo na laxní vyzvednutí čísel, „jen aby se neřeklo“ protažení a dokonce i na rozklusání, i když Ondřej prosazoval, že se rozklušeme na prvních dvou kilometrech závodu. Atmosféra v equipě rozhodně neodpovídala faktu, že se jdná o mistrovství republiky v silničním běhu.
Všechny zmíněné rozcvičovací procedury probíhaly už v době, kdy poctivě odkrajovala metry desetikilometrové trati jediná naše reprezentantka v kategorii žen: Míša. A nutno říct, že si nevedla vůbec špatně. Závod lupla za 50:05! Čas jak lusk.
Tři mužští zástupci se vypravili na trať v pravé poledne. Ne zrovna hladoví vlčáci si asi vzali nakonec k srdci slova předstartovního moderátora, který apeloval na běžce: „Počasí je ideální, vítr v zádech – očekávám kvalitní časy!“ Ačkoli tato věta byla přednesena bez sebemenšího zájmu autora, Svěrákům se, zjevně mimoděk, převalovala mozkovými neurony a byly z toho opravdu časy jak zvon: Honza 36:20, Vojta 39:29 a Ondřej 46:19.* Tedy zvonily osobáky!
Velkou zásluhu na kvalitních výkonech měla i Valerie s Markem, kteří sice neabsolvovali závod, o to mohutněji ale svým povzbuzováním mačkali poslední síly z našich reprezentantů ve finiši. A samozřejmě i Tereza, která (ač nečlenka oddílu) kryla záda Míše na trati.
Po úspěšném závodě jsme se odebrali do restaurace U Slovanské lípy, kde jsme plně využili kvalitní nabídky piv (hlavně Valášek a Kout šly opravdu k duhu) a nezalekli jsme se ani probíhajících kachních hodů. Konala se tak opět krásná běžecká neděle, která měla ze sportu přesah i do pivní a kulinařské oblasti. Jediné, co chybělo k naprostému svěráčímu štěstí, byl větší počet našich reprezentantů na startovní čáře. Ale to se jistě v nadcházejících závodech změní!

* jedná se o časy od startovního výstřelu, po korekci ještě všichni závodníci pár vteřin odevzdají.

Zápis z valné hromady 24. 9. 2013

Obecné

V úterý měli všichni Svěráci a Svěračky náročný den. Po tréninku na stadionu Děkanky nás totiž čekala ještě valná hromada. Agendy bylo hodně, a tak jsme ve Vyšehradském kadelábru rokovali takřka do padnutí. Ještě než přejdeme k výsledkům jednání, je nutné podotknout, že toto pohostinství bylo pouze jednorázovým azylem a nijak jsme nezanevřeli na pivovar U Baštů. Jen prostě měli včera plno. Teď už ale k usnesením valné hromady:

Přítomni: Honza, Lucie, Markéta, Míra, Ondřej, Radek, Tereza, Valerie, Vít, Vojta

Hned v úvodu jsme odhlasovali změny programu schůze. Změny jsme pak následně ještě jednou přehlasovali v průběhu. Z jednání tak například vypadl bod plán plánování závodu, zimní posilovací tréninky v tělocvičně, nebo založení občanského sdružení (v neformální diskusi po ukončení oficiální agnedy jsem se ale tak nějak shodli, že do toho asi půjdeme). I tak jsme toho ale probrali dost

1) nákup nového sportovního materiálu (bundy, čepice)
– čepice pořizovat nebudeme – jsou hnusný
– bundy bychom nakoupili u Atexu (je možnost si je vyzkoušet). Vojta navíc asertivně srazil případnou cenu za jeden kus na cca. 1700 káblí (včetně potisku)
– problémem je zajistit financování, někteří členové by do toho šli tak za papoucha.
– každopádně BUNDY CHCEME! a uděláme pro to všechno

2) organizační struktura klubu
– byly schváleny funkce: generální tajemník, tajemník pro sportovní záležitosti, projektant závodu, tajemník pro nesportovní záležitosti, pokladník
– přesná náplň a odpovědnost bude zkotvena ve stanovách (které ještě musíme doladit)
– volební valná hromada proběhne na konci listopadu, noví bafuňáři se ujmou funkcí od 1. ledna na jeden rok

3) pod(zimní) soustředění
– dva možné termíny: 1. – 3. 11. (ideálně před Kunratickou) nebo 6. – 8. 12. (to zas zřejmě může víc lidí)
– dojednáme s Markem možnosti využití horské ubikace

4) výsledky hospodaření klubu a finanční rozvaha na příští rok
– finanční situace je dobrá (ale zas si nemůžem zatím moc vyskakovat)
– členský příspěvek na příští rok 1000,- (možno platit jednorázově, půlročně či čtvrtletně)
– určitě budeme muset v červnu opět zaplatit nájem stadionu

5) barvení maskota – svěráku
– nabarví Káča
– materiál (barvy) uhradí klub
– na svěráku bude napsáno pouze SK a pak rok založení oddílu

6) nákup domény
– bez vědomí valné hromady byla zakoupena doména sverak.sk – už si ji ale necháme
– z klubových peněz zaplatíme redirecting z wordpressu za 13 $ ročně

7) startovní listina pro Velkou kunratickou a způsob registrace
– registrace začíná 30. 9.
– ambasadorem závodu bude Vojta (přihlásí dvojice, my mu pak dovalíme prachy)

8) změna času tréninku
– čas tréninku zůstává v úterý v 19:00
– apel, aby všichni chodili včas
– Radek vyrobí tabulku s rozpisem plateb za šatnu (doteď se střídalo v cálování nespravedlivě asi jen 5 lidí)

9) rozšíření tréninkového plánu
– každý může individuálně probrat s šéftrenérem

10) zpráva FB
– každý člen se stane adminem
– Ondřej připraví pravidla vkládání příspěvků na FB
– hlavně dávejte „lajky“ všem postům pod svým jménem a ne jako SK Svěrák

11) Běh na petřínskou rozhlednu
– ve čtvrtek 10. 10.
– start v 17:00, sraz v 15:30
– ambasadorem závodu je Honza

12) Valná hromada uděluje důtku Elišce za chabou tréninkovou i závodní účast

Svěrák otevřel podzimní sezónu na jedničku

Závody

Svěrák dokáže nejen svírat, ale při zařazení zpětného chodu i tvrdě otevírat, je to stroj k nezaplacení. A na Babickém Trailu jsme otevřeli parádně.

Devět a půl Svěráků, kteří dokončili rozblácený čtvrtmaraton, si zaslouží hned v úvodu natvrdo vyjmenovat: Tereza, Míša, Markéta, Valerie, Mára, Vojta, Honza, Ondra, Radek a (Kuba). Aby byl výčet osazenstva kompletní, je nutné připomenout i vzornou kustodskou práci Víta, který kvůli palcové indispozici nemohl vlétnout na trať, o to lépe ale řídil, fotil, hlídal, povzbuzoval a zevloval po trati.

Babice nás přivítaly v komornější atmosféře než loni, i počasí bylo více minimalistické a připomínalo nám, že podzim už klepe na dveře. Po vyzvednutí všech nutných závodních propriet jsme měli dostatek času prozkoumat terén a připravit se k závodu. Asi po čtvrthodině chůze v protisměru závodu, kdy ti z nás, kteří již v Babicích závodili, poučovali zbytek týmu o záludnostech této trati, jsme zjistili, že jdeme bez Radka. Každý ať si sáhne do svědomí, nechat člena týmu v prostoru startu, to se prostě nedělá. Radek vzal ale celou lapálii sportovně, méně sportovně už uvažovali někteří členové, kteří při exkurzi po trati důmyslně zkoumali, zda by ji nebylo možné tzv. seknout.

Rozcvičování pojal Svěrák kolektivně, rozestoupeni v mohutný kruh povzbuzovali jsme se při protahování takovým tím typickým neurčitým tlacháním, jež má trochu rozptýlit předzávodní stres a trému, která prostě nejde odpárat ani svěrákem.

Zatímco Vít si vychutnával lahodná a hořká piva, která i tentokrát v Babicích spolu s dalšími výbornými pochutinami sváděla oko běžce a rozptylovala jeho soustředění před výstřelem, závodící Svěráci už se šikovali na start, který byl letos kvůli stavebním pracem posunutý do lesa. Trať pak byla o chybějící metry prodloužena technickou a náročnou pasáží zhruba ve své polovině, o které by Vojtěch mohl barvitě vyprávět.

Poslední povzbuzení, předstartovní foto a pak už byl každý Svěrák odkázaný sám na sebe. Trať byla náročná a pro mnohé se jednalo o první pořádný závod (sorry Máro;-) nebo o nejdelší trať, na které kdy závodili, i proto nezbývá, než před těmito členkami a členy smeknout.

Třetí místo vybojoval Kuba a není pochyb o tom, že kdyby si nemusel stále říkat „Jsem Pomalý kluk, Pomalý kluk“ a soustředil všechny své síly do Svěráku, nebyl by tak pomalý a mohl zacinkat i něčím fajnovějším než bronzem, ale 38:13 budiž.

Já jsem doběhl na šestém fleku za 39:55, pak proťal cílovou pásku Vojta (44:15) následován Radkem (44:40), oba se vešli do první třicítky, Markéta (50:45) doběhla desátá mezi ženami, Ondra (51:58) a Mára (54:02) sevřeli každý z jedné strany polovinu startovního pole, Míša (54:58) s Valerií (56:19) se prorvaly do první dvacítky žen a Tereza (59:13) prokázala vynikající vůli, když i přes žaludeční problémy mazácky doběhla pod hodinu.

Po závodě jsme si vychutnali mastné a chmelové dobroty, slyšeli při vyhlašování vítězů z úst moderátora jméno našeho slovutného klubu, a mohli jsme se tak s pocitem úspěchu přesunout zpět do Prahy.

Svěráku čest a více podobných závodů!

Pozvánka na valnou hromadu 24. 9.

Obecné

Vážené členky, členové i přátelé SK Svěrák. Ani v nabitém závodním programu bohužel nemůžeme rezignovat na bafuňářské starosti. Aby se nám klub organizačně nerozklížil zevnitř, svolává tajemník pro nesportovní záležitosti další valnou hromadu, která se uskuteční v úterý 24. 9. ve 21:00 v sousedském pivovaru U Baštů.

program valné hromady:

1) plán plánování vlastního závodu

2) nákup nového sportovního materiálu (bundy, čepice?)

3) představení návrhu organizační struktury SK Svěrák

4) případné (pod)zimní soustředění

5) výsledky hospodaření klubu a finanční rozvaha na příští rok

6) barvení svěráku

7) nákup domény

8) startovní listina pro Velkou kunratickou a způsob registrace

9) různé

Samozřejmě každý z členů oddílu může navrhnout svůj bod k projednání. Kontaktujte v tomto ohledu tajemníka pro nesportovní záležitosti Ondřeje.

A teď to přijde!

Tréninky

Úterý! To je den, kdy členy SK Svěrák nedostanete do kina, do divadla ani do knihovny. Všichni borci a borkyně totiž do večerních hodin mačkají tartan na útulném stadionu na Děkance.

Stejně tak tomu bylo i včera. Po náročném víkendovém soustředění byl trénink postaven na doladění formy před nabitou sérií zásadních závodů. Jen považte: 21. 9. čtvrtmaraton v Babicích, 29. 9. klasická desítka v Běchovicích a přes Únětickou 10 se pomalu proběháme až k Velké kunratické a také prosincovému Hostivařskému kamzíkovi.

Každý tedy poctivě točil čtyřsetmetrové úseky, aby se po nabraném objemu vyladila i rychlost. Všichni poctivě splnili tempo, leckdo to i trochu překopal. Je tedy jasné, že naši fialovo-šedí vlčáci i vlčice jsou už řádně hladoví a natěšení, až se konečně pustí ze řetězu a budou solit soupeře v závodech. Protože přiznejme si to: běhat pouze proti chronometru žádného pořádného bojovníka dlouhodobě neuspokojí. Ale už to přijde!

Po tréninku jsme pak zdolali přiměřený počet iontových nápojů typu pivo a z okna restaurace shlédli kvalitní utkání hanspaulské ligy (vyhráli žlutý nad modrejma). Špekulovalo se nad dopravou do Babic, plánovanou valnou hromadou, ale nechybělo ani vřelé kamarádské klábosení. Držte nám v Babicích palce – půjde o hodně.

První vysokohorské soustředění aneb jak jsme množili červené krvinky

Tréninky

Uplynulý chladný víkend strávil kolektiv sportovního klubu Svěrák intenzivní přípravou na nadcházející turné po závodech po celé republice. Za tím účelem bylo třeba odpoutat se od každodenního shonu velkoměsta, tzv. se urvat. A tak jsme se vypravili na Markovu chalupu do Horní Tříče v Podkrkonoší. Vysokohorské prostředí skýtalo jedinečnou šanci pořádně namnožit červené krvinky a drobátko zocelit typicky městsky choulostivá těla jednotlivých atletů. Zavřeli jsme se proto v tréninkových areálech a makali jako magoři!

Trojdenní kostižerné dřiny se zúčastnila kvalitní atletická sestava ve složení Honza, Vojtěch, Miras, Marek, Ondřej, Markéta, Míša, Terka a též hostující Kuba. Po příjezdu na Markovo chalupu, kde se pro její útulnost musel každý cítit úplně jak v Pohádce, byla okamžitě zahájena kolosální výjezdní konference. Zde se jednotliví delegáti vyjadřovali k budoucnosti klubu a přestavovali své vize, později padlo i pár zlých slovíček na adresu absentérů. Konferenci jsme v nočních hodinách uzavřeli mudrováním o vhodnosti užívání chmelového granulátu k výrobě piva a šlo se spát.

Sobota

V sobotu časně ráno jsme započali dopolední tréninkovou fázi. Už snad někdy před jedenáctou stál celý Svěrák nastoupen na zápraží Pohádky a po rozpravě jsme se za pošmourného podzimního počasí klusem vydali do Vysokého nad Jizerou. Tam jsme podle Honzovy doktríny absolvovali nechutný vrchařsko-silový trénink. Jednalo se o klusání do kopce s vloženými cviky a ostrými rovinkami. Po náročném programu konference byl leckdo zkraje poněkud svěrácky sevřený a chvíli trvalo, než se správně tzv. rozbalil a roztáhl. K vrcholům tréninku jistě patřilo provádění vyčerpávajících žabáků. Kdo to šulil jako já, okrádal spíš než společnost hlavně sám sebe. Všichni ale slušně odtrénovali kumulovaných 8 až 11 kilometrů, a tak jsme se přesunuli zpátky na Pohádku. Doplnili jsme cukry formou Markovo výtečných těstovin a začali se připravovat na odpolední tréninkovou fázi.

Té se již zúčastnil i věčný šplhoun Kuba, který se zatím marně snaží udělat dojem na kádrováky z našeho HR, aby ho přijali do klubu. Tentokrát kvůli tomu dopoledne zaběhl pěknou třicítečku na Dvoračky a zpět. Druhá fáze spočívala ve středně dlouhém klusu ve volném tempu. Počasí se vybralo a zasvítilo nám na to i slunce. Každá ze skupin absolvovala přiměřeně dlouhou trasu v délce přes 10 km, řádně opepřenou poctivým horským převýšením. To působilo nejen nekřesťanská muka v podobě dlouhých krpálů, ale i technicky náročné seběhy.

Po takové tréninkové dávce se pochopitelně přihlásila o slovo bolest svalů, kloubů a kostí, a tak došlo i na protahovací cviky a maštění se francovkou. Večer jsme pak opékali brilantní regenerační buřty, které pořídil Ondra v jednom z vinohradských obchodů s tímto typem sortimentu. Jejich mimořádný regenerační efekt jsme ještě znásobili pivem a vínem, které jsme společně konzumovali během večerního společenského programu. O půlnoci některé z nás přepadl strašlivý hlad. Pod patronací Honzy jsme tedy ještě připravili chutné aglio olio. Saturováni jsme se posléze odebrali do svých kyslíkových stanů čerpat síly na dřinu nadcházejícího dne.

Neděle

Nedělní ráno bylo ještě o fous sychravější než to sobotní. Dokonce se spustil vytrvalý déšť. Přesto jsme se auty vypravili na Jizerku popasovat se s dlouhým během v prostředí Jizerských hor. Každá z tréninkových skupin zde absolvovala 11 až 18 km v běžecky náročném, ale o to krásnějším okolí Jizerské magistrály. Následovalo už jen vyklizení Pohádky, společný oběd a odjezd zpět do Prahy. Tak či onak, soustředění byl jeden velký sukces. Každý Svěrák si z něj jistě odvezl fůru zážitků, poznatků i zkušeností. A hlavně slušnou fazónu, a tak myslím, že příští týden v Babicích nikdo nezkape.

Vojtěch

PS: Ve vaně jsem si před chvílí skoro čtvrt hodinky zálibně prohlížel svůj kvadriceps zocelený žabáky. Nádhera!

Galeje na Mácháči a první účast na MS pro SK Svěrák

Triatlon

O víkendu se konaly triatlonové orgie na Mácháči, kterých se zúčastnil i náš borec Míra Veselík. A po spíše podprůměrném výkonu v sobotním závodu v triatlonu (0,5-15-5km) se mu podařilo napravit si reputaci v nedělním Mistrovstí světa v orientačním triatlonu, kde získal pro SK Svěrák historicky první umístění v nejleší světové třicítce.

Máchačský pohodář uvítal všechny závodníky velmi teplým počasím, které nepochybně neprospívalo výkonům v běžecké s cyklistické části. Po rozhodnutí jury byly dokonce pro plavání zakázány neopreny kvůli vysoké teplotě vody. Cílem v plavecké části sobotního závodu bylo neztratit příliš, nicméně to se nepodařilo. Vinou špatné volby trasy k bójce (přes místo ucpané otáčejícími se závodníky) a slabého plaveckého výkonu náš závodník vylézal z vody na chvostu startovního pole. Nepomohlo ani prodloužení plavání na 600 metrů. V důsledku této skutečnosti nemohl naplno prodat svou silnou disciplínu, tedy horské kolo. Celý první okruh se bylo zapotřebí prodírat mezi pomalejšími závodníky, což bylo na úzké písčité a kopcovité terénní trati značně obtížné a vyžádalo si to mnoho sil, které pak chyběly v závěrečném běhu. Předvedený výkon na běžeckém okruhu pak byl téměř ostudný a ani únava z předchozích disciplín nemůže být omluvou. Útěchou snad může být jen 26. nejlepší čas v boxové zastávce mezi kolem a během. Výsledkem byl čas 1:33:29 (17:06 – 49:17 – 0:26 – 26:40) a spousta cenných zkušeností a námětů, na čem do příští sezóny zapracovat.

V neděli se projevila velká motivace odčinit předchozí neúspěch. Náš borec byl jedním z pouze 40 závodníků, kteří se kvalifikovali na Mistrovství světa v orientačním triatlonu. Míra do jezera vběhl v plném sprintu a výsledkem bylo neskutečné 4. místo po plavecké části. V tu chvíli se medailové příčky otřásaly. Bohužel, v MTBO části se ukázálo, že borci ze světové špičky disponují lepším vybavením. Zapůjčené kolo našeho pašáka sice disponovalo nosičem a stojánkem, nicméně na něm chyběl mapník, a to se ukázalo jako fatální. Míra musel po celý závod držet mapu a kartičku na kontroly v ruce, což mu znesnadňovalo změny převodů v terénu a celkově ovládání kola. Pak se mu podařilo rozmočit mapu v místě křižovatky, což mělo za následek chybnou odbočku a ztrátu cca 15 – 20 minut. V běžecké části ovšem Míra zabojoval a posunul se před několik závodníků na velmi mapařsky i běžecky náročné trati. Proti všem předpokladům tak ukázal, že i hoši z SK Svěrák to můžou zvládnout s mapou (teda asi ne všichni :-)). V cíli se pak příznivci SK Svěrák mohli radovat z celkového děleného 23. místa (20. mezi muži) a prvního výrazného zápisu klubu na mezinárodní scéně.

Výsledky: http://www.czechtriseries.cz/Results/RaceByTrack?raceId=340&trackId=1074&gender=M http://www.machactri-o.blogspot.cz/p/vysledky-results.html

Jedeme podle plánu!

Tréninky

12. září si připomínáme smrt Johnyho Cashe, 11. září si celý svět bude pamatovat jako den teroristických útoků. Ale 10. září zas bude v kronikách SK Svěrák zapsáno coby den, kdy většina členů a členek kvalitně potrénovala a natočila další kilometry na své tachometry.

Ačkoli povětrnostní podmínky se nejprve nezdály optimální (prostě chcalo), sešli jsme se v hojném počty na stadionu, který už pomalu místní Spartak přepouští našemu oddílu. I počasí se nakonec umoudřilo a tak pod krásnou duhou mohlo několik párů běžeckých bot nasávat vodu z promoklého tartanu.

Šéftrenér Honza předem rozeslal tréninkový plán na míru ušitý každému podle výkonnosti, přičemž veškerá snaha by měla vyústit v oslňující výkony na babickém čtvrtmaratonu. Potěšující byl hlavě fakt, že všichni se po skončení tréninkové jednotky tvářili, že ještě mají velké rezervy. Pokud někdo jen dělal machra, tak se zřejmě se zlou potáže, až se v budoucnu přitáhnou šrouby.

O nadcházejícím víkendu se fialovo-šedá equipa přesune do Vysokého nad Jizerou, kde se bude konat vysokohorské soustředění. Náročné terény prověří naše nohy a řídký vzduch napomůže vytrvalosti. O průběhu budeme samozřejmě záhy informovat.

Trénuje se i v září

Tréninky

S babím létem se začíná směrovat forma na Babice. První zářijový trénink se opět těšil velmi hojné účasti v dámské i pánské sekci. Na začátku jsme krátce prodiskutovali průběh Cyrilova běhu a dospěli jsme k názoru, že Sedlo, Vojtas a Vít pravděpodobně nebudou patřit mezi největší talenty orientačního běhu v našem mančaftu. No, a pak už všichni začali usilovně kroužit, aby si splnili svoje předepsané tréninkové dávky. Nezdolné borkyně a chrabří jinoši z SK Svěrák vířili po oválu až do tmy. Boďas jim při tom s čelovkou dělal světlušku. Jestli bude naše forma podpořena kvalitním soustředěním, jistě nás na podzim čeká sklizeň skvělých výsledků a osobních rekordů.