Cyrilův běh do vrchu (30. 8. 2013)

Závody

Velká škoda, že na prvním ročníku Cyrilova běhu do vrchu chyběly televizní kamery. Toto sportovní klání by totiž diváky muselo zvedat z křesel. O překvapení věru nebyla nouze. Někteří outsideři obsadili stupně vítězů a řada favoritů doslova propadla.

V pátek 30. srpna se krátce před sedmou hodinou deset reprezentatek a reprezentantů SK Svěrák postavilo na start 1. ročníku Cyrilova běhu do vrchu. Tento závod měl znovu prověřit výkonnost a hlavně charakter oddílu.
Od samého začátku probíhalo vše podle předpokladů. Startovní pole se roztáhlo podle výkonnosti a dal se očekávat v podstatě nudný, předpokládatelný závěr. Jenže sport dokáže psát příběhy, jaké by si často ani ten nejlepší spisovatel nevymyslel. V běhu totiž nezáleží pouze na formě, ale ti opravdu špičkoví závodníci musí mít i dostatek fištrónu.
Nedostatek soustředění nakonec svedl tři běžce z trati a rozcupoval jejich medailové naděje. Ale jak tomu bývá, se sportovním neštěstím jedněch jde ruku v ruce štěstí druhých. A tak se nakonec radovali závodníci, od kterých nikdo umístění na čele závodu nečekal. Výkonnost a orientaci měl tentokrát nejlepší Radek, který se nakonec stal historicky prvním vítězem závodu, v kategorii žen pak nedala soupeřkám šanci Markéta. Doplňme ještě, že na stupně vítězů se nakonec dostali i Ondřej (2.) a Marek (3.), svůj premiérový závod v dresu SK Svěrák cennými kovy ozdobily i Tereza (2.) a Míša (3.)
Věnujme ještě trochu prostoru poraženým. Výkony Vojty a Honzy rozhodně nebyly z nejlepších, ovšem ostuda, kterou předvedl Vít? Tu si budeme pamatovat dlouho. Trať dlouhou něco přes dva kilometry zdolal nakonec v čase 53:33. Tento holý fakt vystačí za všechny komentáře. Můžeme být nakonec ještě rádi, že jsme nemuseli platit vrtulník s termovizí.
Na závěr musíme poděkovat Markovi za uspořádání kvalitního podniku, jeho příbuzným za pomoc při organizaci a Boďasovi za časomíru. Hlavní pozitiva, která vyplynula z tohoto běhu, jsou jasná: výkonnostě slabší běžci nabrali sebevědomí do dalších závodů a pro naše nejlepší závodníky se jednalo o velkou výstrahu, aby do budoucna neusnuli na vavřínech.

Výsledky Cyrilova běhu do vrchu (slunečno, 23 °C)

Muži:
1. Radek 10:38 TR
2. Ondřej 12:42
3. Marek 13:33
4. Vojta 19:45
5. Honza 19:46
6. Vít 53:33

Ženy:
1. Markéta 12:27 TR
2. Tereza 13:33
3. Míša 13:36
4. Valerie 13:46

Tréninky na konci srpna

Tréninky

Oddíl pokračuje ve svém tréninkovém programu. Stálým hostem se stává Boďas a dámská divize se úspěšně rozrůstá a dokonce vykazuje lepší docházku. 20. srpna se před valnou hromadou objevil i odpadlík Veselík, který si tak zachránil krk a s Márou zbytku týmu připomněli, že se věnujeme i sprintům. Zatím poslední trénink 27. srpna už panovalo počasí v duchu babího léta. Honza a Vojta sdíleli dojmy z absolvovaného Pilman triatlonu, Radek a Vít se k nim připojili v rekonvalescenční pyramidě. Boďas ukázal, kde leží budoucí limity týmu. Markéta, Míša, Tereza a Tereza točily kilometrové úseky. Z pana vrátného se pomalu, ale jistě stává fanoušek oddílu.

Tridivize nezná krize

Triatlon

Neprůhledná voda, průhledné triky konkurentů (hlavně Džalaje), nechutné kopce, chutné rizoto v cíli, Svěrák rozjetý na nejvyšší stupeň, ale na stupni vítězů Svěráková. Takové bylo Mistrovství ČR ve středním triatlonu Pilman 2013 – plné kontrastů, zvratů a extrémů.

Ale protože všechna voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu, dostali se i oba zástupci svěrácké tridivize do cíle v celku, pouze s pár šrámy na těle a na duši (ano, když tě předbíhá holka ročník 77 a říká: „Zkus to za mnou ještě,“ a ono to samozřejmě nejde, tak to prostě bolí;-)

Pomyslnou pásku protnul v cíli jako první Vojtěch Kučera za 5:29:37 (37:31-3:09,16-1:39,16), Jan Sedláček dokončil v čase 5:49:07 (42:00-3:26,44-1:34,21). Úvodní plavbu s dotací 1,9 km opepřil výběh z vody po prvním kole, ale především špatný odhad pořadatelů v kombinaci se sníženým stavem Pilské nádrže: „Kdyby chlapi tolik nechlastali, mohli to prostě posunout o 100 metrů vedle a byl by klid,“ komentoval situaci jeden z pořadatelů. Zhruba ve dvou třetinách okruhu totiž narazily plavecké ruce na bahno a nějakých 50 metrů hejno rybníkem běželo po kolena ve vodě a po kotníky v blátě. I přes tuto kuriozitu si ale oba svěráci zlepšili plavecký osobák a vbíhali do depa s nadějnými vyhlídkami.

Cyklistická část, která tentokrát činila neobvyklých 93 km, ukázala všem závodníkům ve třech okruzích, co je to Vysočina. Narovinu se tu rozhodně nehrálo, samý výjezd, sjezd a šikana. Na rozdíl od Czechmana ale byla trať suchá a počasí až na občasné větrné poryvy optimální. A právě v této části trati ukazoval zmíněný Džalaj, budoucí vítěz, své nechutné tríčky a kejkle. „Když se kolem mě mihnul, musel bych být asi úplný blbec, abych nepoznal, že kola jeho stroje pohání i něco víc, než jeho nohy,“ nechal se slyšet jeden ze závodníků. Upřímně, držet na trati tohoto profilu průměr 38 km/h není normální.

Běžecká část už jenom vyšperkovala celkovou úroveň závodu, půlmaratón si neodpustil tři stoupání, ve kterých nebylo hanbou chvíli i jít. Pořadatelům je třeba vzdát čest, protože občerstvovačky byly rozmístěné optimálně, a to se víc než hodilo.

A jak píše Jára Foglar v knize Boj o první místo: „A najednou ho něco měkce řízlo do prsou, jen tak docela lehce – jako papír. To vběhl Petr do cílové pásky!“ Pilman byl úspěch, hodně vydřený, doprovázený neobvykle silným předzávodním stresem, ale o to více odměněný pozávodní nirvánou. Vidět pak na stupních vítězů Dášu Svěrákovou – to už byla jen taková sladká tečka.

Tridivize děkuje Valerii a rodině Kučerovic, která v průběhu závodu naše barvy mohutně povzbuzovala, a pevně doufá, že příště o triatlonu uslyší až v roce 2014;-)

Honza

1. atletická středa v Houštce (21. 8. 2013)

Závody

21. srpen je vnímán českým národem jako den prohry. Nezalekl jsem se ovšem smutného výročí a vydal se otestovat svou formu na středních tratích. Kam jinam než na tradiční atletický meeting do legendární Houštky.

Po zdravotních problémech a tréninkových i závodních výpadcích jsem popravdě žádné velké výsledky neočekával. Při pohledu na prořídlé startovní pole v minulých ročnících jsem si ale říkal, že by klidně mohla být bedna, kdybych trať aspoň zdolal. Podobné úvahy ale vzaly rychle za své. V závodní kanceláři jsem na prezentaci zjistil, že na start se postaví celkem 13 borců z věhlasných oddílů a že se budu poměřovat s kucíma, kteří mají zaběhlé letošáky na kilometru hluboko pod 2:30 (tempo 14 – 15 vteřin na 100 m!!!) . V tu chvíli bylo jasně, že takzvaně zametu.

Při rozklusávání a protahování jsem se necítil úplně dobře. Nevím, jestli to bylo z nervozity, anebo se na mně podepisují následky valné hromady předchozího dne. Stále jsem navíc cítil pochroumané koleno, což mi na klidu rozhodně nepřidávalo. A tak ani báječné počasí, které atletice opravdu přálo, nezahnalo chmury z mé hlavy.

Škoda, že neexistuje předstartovní fotografie. Na startovací čáře se skvěli borci jen v dresech špičkových klubů. Dukla, Spartak, Slavia… a také fialovo-šedý trikot SK Svěrák! Po výstřelu, který vypustil ohaře na trať, jakoby na mě začala působit magie staroboleslavského stadionu. Místo je to opravdu stvořené pro velké výkony, však tu také v historii padlo 32 světových rekordů!

Za zbytkem startovního pole jsem se, pravda, dlouho neudržel. Ale na své poměry jsem běžel jako vítr. Na problémy s kolenem jsem zapomněl a postupně odkrajoval metr za metrem z kilometrové distance. Ještě v půlce závodu jsem tlačil tempo pod 3:30. Poté, co mi zazvonili do poslední čtyřstovky jsem ještě více zatlačil na pilu a podle mého pocitu jsem zrychlil. Ale pravdou bylo, že jsem zjevně začal tuhnout jak cement.

Každopádně, ani jsem se nenadál a proběhl jsem před slušně zaplněnými ochozy cílem. Kouknu na stopky a čas 3:43… Hodně solidní! Když vezmu v úvahu zdravotní lapálie a že jsem letos na tréninku zaběhl kilometr nejrychleji za 3:45, tak prostě sukces. A navíc! Oficiální čas nakonec 3:42:82. Nádhera!

Když pak v cíli trenér slávistických vytrvalců Martin Cvetler (brousí do dokonalosti například bratry Edelmany) před svými svěřenci uznale prohlásil, že právě viděli největší SPORTOVNÍ výkon dne, bylo mi jasné, že jsem v reprezentaci svěráčích barev nezklamal.

I přes fakt, že jsem cílovou čáru překonal ze startovního pole poslední, všem jsem ukázal, že atributy jako odhodlání, odvaha a síla našemu klubu opravdu nechybí. Zkrátka toto klání mi dalo opravdu hodně. Kdo nebyl, prohloupil: kvalitní konkurence, krásný stadion, ideální počasí. Co víc si přát!

Ondřej

Valná hromada 20. 8. 2013 (zápis)

Obecné

SK Svěrák nedělá své první krůčky jen na poli sportovním, ale i v oblasti bafuňářské. V úterý 20. 8. se tak uskutečnila další valná hromada. Nutno pochválit všechny zúčastněné za konstruktivní přístup, protože v pivovaru U Baštů jsme náš klub opět posunuli o něco dál.

1) Cyrilův běh do Vrchu

– sraz v pátek 30. 8. na Výstavišti (u točny tramvaje)

– časomíra zajištěna

– doprava věcí do cíle zajištěna

– v cíli pivo první pomoci, pak přesun do restaurace

– před závodem se uskuteční rozprava

– za závod ručí Marek Měchurka

2) Kalendář závodů

– termínovka je v kalendáři na klubovém webu

– v Babicích je možno běžet štafetu 5+5

– je nutné se přihlásit hned 1. 9.

– vedoucím výpravy je Vojtěch Kučera: nutno mu co nejdříve nahlásit účast a distanci

– Vojta navrhuje vytipovat tzv. oficiální závody Svěráku (letos: Babice, Kunratice, Kamzík), na kterých je účast takřka povinná – valná hromada vzala na vědomí

3) Soustředění ve Vysokém nad Jizerou

– termín 13. – 15. září

– Jan Sedláček připraví tréninkový plán

– do konce srpna nutno nahlásit účast

4) případ Veselík

– Miroslav Veselík si posypal hlavu popelem a návrh na výstrahu neprošel

– vyřešeno sázkou s M. Měchurou. (Musí jej porazit minimálně o 5 minut na Kunratické, hraje se o tři píva)

5) Klubové finance

– pokladníkem byl původně zvolen Vít Čurda, poté byl odvolán a do funkce dosazen Radek Červienka

– Radek zřídí klubový účet

– v nejbližším termínu uhradí několik členů kompenzaci za dráhu ve výši 500 Kč (osvobozeni jsou: Vojtěch Kučera, Jan Sedláček, Radak Červienka, Markéta Kučerová, Vít Čurda, Ondřej Píša)

6) návrh založit Občanské sdružení

– Jan Sedláček nastuduje náležitosti a navrhne řešení na další valné hromadě

7) členská základna

– stále necháváme dveře otevřené novým členům

8) prozatímní funkce

– do konce kalendářního roku bylo ustanoveno prozatímní vedení klubu

– tajemník pro nesportovní záležitosti naplánuje volební valnou hromadu na konec listopadu

– od ledna nastoupí do svých funkcí nové oficiální vedení klubu s mandátem na jeden kalendářní rok

– tajemník pro nesportovní záležitosti navrhne do volební valné hromady funkcionářskou strukturu klubu

prozatímní funkce:

pokladník: Radek Červienka

tajemník pro nesportovní záležitosti: Ondřej Píša

tajemnice pro sportovní záležitosti: Markéta Kučerová

šéftrenér (krátké tratě): Marek Měchurka

šéftrenér (dlouhé tratě): jan Sedláček

IT: Vít Čurda

9) vlastní závod

– na Gogolu zřízen otevřený dokument jako burza nápadů

– pište tam všechny nápady (termín, lokace, délka, zvláštnosti)

– nápady vkládejte do konce září

Pozvánka na valnou hromadu 20. 8. 2013

Obecné

Klub SK Svěrák nabírá úspěchy, členy a samozřejmě i renomé. Tytam jsou časy, kdy jsme byli pouze provinčním týmem. Uvědomujeme si však, že s rostoucím věhlasem na nás padá i odpovědnost jak na venek (fanoušci), tak dovnitř klubu (zázemí, tréninky apod.) Proto proběhne další valná hromada a to v úterý v pivovaru U Baštů. Jednání začne cca. ve 20:30 po pravidelných tréninkových dávkách.

Program:

1) Doladění Cyrilova běhu do vrchu
2) aktualizace závodního kalendáře
3) vize vlastního závodu
4) soustředění ve Vysokém nad Jizerou
5) finance
6) případ Veselík
7) různé

Zváni jsou samozřejmě i všichni přátelé a fanoušci SK Svěrák (ovšem bez hlasovacího práva)

Dačického 12

Závody

V sobotu 10. srpna se torzo Svěráku vypravilo hájit agresivně fialové barvy do Kutné hory na Dačického 12. Závod nesoucí jméno slavného renesančního bouřliváka Mikuláše Dačického zaujal příjemnou atmosférou a atraktivní tratí v okolí středočeského městysu. Též počasí vyšlo krásně a z lehkoatletického hlediska panovaly parádní podmínky.

Svěrák na členité dvanáctikilometrové trase převážně v terénu rozhodně neudělal ostudu. V dobře obsazeném poli čítajícím 180 závodníků se všichni Svěráčtí umístili v první čtvrtině. Nejlepším výkonem se zaskvěl Jan Sedláček, který výtečným časem 45:40 (km@3:50) suverénně ovládl kategorii nejlepší Sudeťák. A i v oficiální kategorii mužů se nejspíš umístil v první desítce. Slušně jsem si vedl i já, když jsem v čase 48:35 těsně uhájil první místo v kategorii hipsterů před chlapíkem s přehazovačkou, kterej mi v závěru ale opravdu nepříjemně šlapal na paty. A pořád to stačilo na umístění těsně za hranicí dvacítky. Soutěž zrádců zase vyhrál náš Vít Čurda v pěkném čase 50:30. V kategorii Valachů bral první místo opět náš Radek Červienka (51:00).

Závod to byl tedy vydařený. Podařilo se nám opanovat téměř všechny kategorie, které jsme si vypsali, a ani v té oficiální jsme si nevedli vůbec zle. Navíc jsme opět zaujali dresy – jméno Svěráku nejednou zaznělo z úst moderátora. Je to sice zatím drobečková práce, ale náš klub pomalu získává slávu a uznání po celém středočeském kraji. Závod pořádal místní Club deportivo Kutná hora a nutno říct, že se toho zhostil velmi dobře. Od kluků se budeme v budoucnu při pořádání našeho závodu hodně inspirovat.

Vojtěch

Tréninky ve znamení veder

Tréninky

Poslední dva tréninky se nesly ve znamení krutých veder. Ale ani tropické teploty neměly šanci zohýbat železná ramena Svěráku.

30. 7. se na tréninku poprvé ukázala Lucka, 6. 8. zase zavítal Boďas. Oba tréninky obsahovaly náročné pyramidy a u některých členů také nespočet přeskoků a kliků;-) Pan vrátný se snad konečně naučil, že bez znalosti SK Svěrák daleko nedojde, my jsme zase zakusili nevybíravé metody bafuňářů místních fotbalistů, kteří nás doslova vykropili z hřiště, kde jsme se jali po tréninku naboso vyklusat. Na druhém zmíněném tréninku jsme pod taktovkou Máry upekli Cyrilův běh, máme se poslední srpnový pátek věru nač těšit!

Druhá valná hromada U Baštů, 23. 7. 2013

Obecné

Po náročném tréninku v letním vedru včera proběhla druhá valná hromada SK Svěráku. Z akcionářů chyběli pouze Veselík Miroslav a Měchura Marek. Na programu bylo vzájemné poplácávání se po zádech a šíření moudrosti po celém Baštově podniku. Setkání v samém závěru ozvláštnila svou přítomností také Káča, které patří dík za návrh loga SK a také za grafické práce při přípravě dresů.

Bod 1: sportovní plán

Konsolidovali jsme závodní výhled na nadcházející období. Původní plán z června jsme rozšířili o srpnový výlet do Kutné hory na nápaditý závod Dačického 12. Též přibyl Pilman, který svou kopcovitou tratí pořádně prověří naší triatlonovou divizi, a také jsme se předběžně dohodli na podzimním maratonu v Drážďanech, kde by si svou maratonskou premiéru mohli odbýt Radek a možná i Vít, v doprovodu Honzy a mě.

Sumarizace:

10.8. Dačického 12
24.8. Pilman, mistrovství ČR ve středním triatlonu
21. 9. Babický Trail, čtvrtmaraton s neopakovatelnou atmosférou
29. 9. Běchovice, klasická silniční desítka
5. 10. Hrádek-Žitava, sudetská silniční perla s internacionálním nádechem
10. 10. Běh na Petřínskou rozhlednu, šílený závod, který možná znovu vyhraje šílený Pechek
12. 10. Běh o Únětickou 10, závod provoněný pivem
20.10 Morgenpost Dresden Marathon

Podzimní období bude náročné a kdo si nepřetrhne alespoň jeden sval či šlachu, je baba. A těch zatím máme v klubu málo.

Bod 2: holky

Proto se vrcholní představitelé klubu rozhodli zahájit jejich nábor. Máme zprávy, že existuje určitý zájem ze strany dvou kamarádek naší prozatím jediné členky Markéty, takže je Markéta osloví s nabídkou smlouvy a uvidíme. Dále by mohly naše ženstvo posílit partnerky našich opor Honzy a Vojty, tedy Míša s Valerií. Obě tyto nadějné a perspektivní atletky ostatně již zakusily, jak chutná takový trénink Svěráku.

Bod 3: soustředení

Posledním bodem jednání bylo soustředění, které jsme v Markově nepřítomnosti naplánovali na jeho chalupu ve Vysokém nad Jizerou, či případně k Ondrovi na Královéhradecko. Termínově by se jednalo buď o víkend na přelomu srpna a září (31.8. až 1.9), nebo pak 14.9 až 15.9. Tak aby byla příprava ideálně načasována před vlnou hlavních závodů. Prosím každého, aby se vyjádřil v anketě.

[polldaddy poll=7273212]

Vojtěch

Czech Bigman – PHATT

Triatlon

Zatímco Honza se již zaslouženě rekreoval na Korsice a užíval si slunce, moře a Míšy, já musel v sobotu 6. července vykonat reparát za zpackanýho Czechmana. Zúčastnil jsem se tedy poněkud nestandardního pražského klání s názvem Czech Bigman, jehož střední varianta zahrnovala 1,9 km plavání, 96 km na kole a 23 km běhu. Tentokrát jsem nenechal technickou stránku věci náhodě a provedl masivní upgrady velocipedu. To mi pomohlo překonat psychózu, kterou jsem si na Czechmanovi uhnal, a do Vltavy jsem se chystal skočit s čistou hlavou a potřebným sebevědomím.

Moje sebevědomí ještě zbytnělo, když jsem v sedm ráno na startu v loděnici ČVUT zjistil, že z důvodu mohutnýho proudu panujícího na Vltavě se pořadatelé rozhodil upravit plaveckou trať. A to tak, že se plavalo jen po proudu. 1,9 km jsem tedy zaplaval za 15:50, čimž jsem zhruba 2,5x překonal svuj osobák. Dostal jsem trochu nakopáno, ale nejtěžší bylo asi na otočce před cílem zvládnout třicetimetrovej kousek proti proudu k žebříku. Příjemně rozpumpovanej a zavodněnej jsem vyrazil na cyklistiku, která se konala na uzavřený Strakonický. Byla tvořena pěti okruhy od Branickýho žel. mostu na Cukrák a zpět. V každym okruhu tak našinec musel absolvovat čtyřkilometrové stoupání s převýšením 170 metrů, což dost lezlo na mozek. V tomdle stoupání jsem chtěl ukázat svoje vrchařský dovednosti a poměrně hodně lidí pojel – předjel mě snad jen veselý Vabroušek (z dálky volající hop hop hop), Polan a pár dalších pašáků. V dalším průběhu závodu se ale ukázalo, že jsem tady zbytečně vyplejtval sílu a spálil víc kilokalórií než bylo zdrávo. Celkově jsem při čase 3:03 udržel rychlostní průměr 31,5 a s dobrým pocitem zamířil na trať běhu.

Zkraje to vypadalo dobře, v prvním z pěti okruhů jsem běžel tempem kolem 4:45, jak jsem plánoval. Jenže pak jsem začal vadnout, a to fest. Na pohodě mi nepřidal ani prudkej liják, kterej závod okořenil. A ani následný divný dusno a vlhko. Ve čtvrtym kole už jsem se potácel jako debil, tempem kolem 6 minut, a taky mi začaly vodcházet některý kognitivní funkce. V hlavě se mi furt přehrávala Nedvědova Bedna od whisky a měl jsem kontinuální chuť to zabalit. Nohy jsem měl jak ve svěráku a psychicky jsem byl slabej jak moucha. Dost mi ale pomohly ostatní zombie na trati, hlavně jeden Ital, se kterym jsem se nějak probelhal zbytkem závodu. Byly to opravdu zvláštní stavy a metabolický pochody. Do cíle jsem doběhl v čase 2:07 s uplně zakyselenejma nohama a bolestí jádrovýho svalstva.

Každopádně s celkovym časem 5:33 jsem se umístil na 22. místě z 50, a tak má tri divize SK Svěráka ve svých řadách již dva half ironmany.

Vojtěch

Mažu se vazelínou, aby to tak nebolelo…