„Doufám, že rozvolňování bude pokračovat a tento report bude v budoucnu jen drobným mementem doby, co už snad nikdy v takové míře nenastane!“ – psal jsem v květnu 2020 v dobré víře, že nejhorší pandemické časy spojené s hajzlíkem covid-19 jsou za námi a v budoucnu budeme závodit třeba trochu s tvrdšími opatřeními, ale na tu startovní čáru se zkrátka budeme stavět „bez problémů“. Inu, nejen doktorka Peková se šeredně mýlila…
Zahájit jaro „rantúrou“ v Českých Budějovicích se pro mě stalo již pátým rokem pevným bodem v kalendáři. V roce 2015 začalo během závodu na desetikilometrové trasy po počátečním sluníčku pršet a dokonce posléze i sněžit, o rok později bylo počasí na desítce vlídnější, čas jsem si ale nevylepšil. Před dvěma lety jsem přesedlal na pětku a dodnes mám z tohoto závodu osobák v čase 19.15, který nakopnul následující sezónu k fajnovému celkovému čtvrtému místu v Malé RunTour. Před rokem to bylo časově slabší, ale doprovodný víkendový program byl oproti tomu na pána – prostě v Českých Budějovicích by chtěl běžet každý a vítání běžeckého jara vykrystalizovalo v jasnou podobu.