Po vydařeném Čimičáku, kdy mi ukázal záda jenom David, jsem se na další klání v severních hvozdech velmi těšil. Původní ambice doběhnout na start sabzáckého Ďábličáku z domova se rozplynula v náročném pracovním dni, nakonec jsem ale v rozumném předstihu přeci jen zazvonil u Bodiho, zeptal se, jestli může jít ven, a pak už jsme oba vyběhli směr start.
Během května měl náš oddíl půlkulaté výročí, ale oslavy ustoupily důležitějším či radostnějším událostem. Proto padlo rozhodnutí připomenout si pět let od založení oddílu v Klánovicích na sabzáckém Běhu Vidrholcem. Tento libý podnik má své místo v naší historii, neboť jsme tam poprvé veřejně prezentovali dresy od Atexu.
Poslední červnové úterý jsme nemířili klasicky na trénink na Děkanku, ale zaběhli jsme si oblíbenou trasu Běhu Vidrholcem, který pořádá SABZO. Dostavení pro nás značně symbolické, protože před čtyřmi lety se tu poprvé Svěráci ukázali v dresech. A ač jsme minulý rok trikoty obměnili, v Klánovickém lese vždy velmi rádi navlékneme staré úbory.
Na tu středu jsem si maloval celkem masivní svěráckou akci – odzávodíme po práci v Košířích a popijeme na Andělu. Ačkoliv jsem dal do propagace kus srdíčka, žádná z obvyklých ryb se do umně nahozené udičky nezakousla. O to víc jsem byl překvapen, když se v podběráku mrskala bez nadsázky samotná zlatá rybka (jak se později ukázalo, tak spíše stříbrná). Ano, ten den mě ve svěráckých barvách doplnila Terka.
„Mělo tě to trknout hned při rozklusu, vypadal líp, skákal si jako kamzík, zatímco tys funěl a hekal.“ Stojím u kufru auta, jen tak v mokrejch slipech uprostřed sídláku v Čimicích a hlavou mi táhnou podobné myšlenky. Je úterý 18. dubna, dost zima, fouká a SK Svěrák právě ukončil další ze svých vydařených vystoupení.