Ve Svěráku většinou pěstujeme pospolitost. Čím větší závodní výprava, tím lépe. Přicházejí ale i slabší dny. A takový den mě v průběhu šesti jarních týdnů postihl sedmkrát. Od začátku dubna až do půle května jsem stál mnohokrát na startu závodu, ve fialovém ale vždy sám. A to se pak někdy probouzí temné síly…
Milovaný a nejoblíbenější závod podzimu: to jsou Únětice! Je již pravidlem, že ač se konají druhou říjnovou sobotu, počasí vždy přeje a pivko pak teče proudem. Letošek nebyl výjimkou.
Běh o únětickou 10 patří k závodům, kam se Svěrák rád a pravidelně vrací. Je to taky jeden z těch podniků, kde si libujeme nejen po stránce běžecké ale taktéž (nebo snad hlavně?) společenské. I letos na podzim jsme učinili každoroční tradici za dost. A stejně jako vloni i tentokrát nám počasí připravilo ideální podmínky pro oblíbené podzimní radovánky.
Atletika (a sport obecně) je atraktivní hlavně kvůli rozličným příběhům. Každý závod nějaké přinese, ovšem to, co přineslo letošní vydání Běhu o únětickou 10 reprezentantům Svěráku, by pomalu vydalo na pěknou novelu. Tak aspoň stručně…