1, 2, 3, 4, 5, 6, 7…25 x 400 m = 10 km

Závody

Deset kilometrů je trať, kterou lupou všichni svěráci i svěračky na počkání. Jak jsme ale zjistili, tato distance v dráhovém provedení s sebou nese značná specifika – zvláště co se týká náporu na psychiku. Po loňském Radkově galapředstavení jsme tentokrát okusili Kotlářskou desítku já a Sedlo. Miras s Márou obstarali prolog na mílařské trati a ve zvláštní roli se na drze pohyboval i Bodi. O kvalitní kustodskou práci se pak staral novej Vojta.

Máme to štěstí, že na pracovištích vyšli vstříc našim sportovním choutkám a nikomu z nás nekladli překážky, abychom se mohli okolo čtvrté dostavit na malebný stadion Na Kotlářce. Dokonce i Evžen oželel Máru, ačkoli se v Ekospolu chystá marketingová smršť propagující novou knižní publikaci. Během dne jsme stihli v elektronické komunikaci vyřídit i otázku z nejpalčivějších a sice: Kam půjdeme závod zapít?

V klidu jsme se na místě zaregistrovali a převlékli. Právě oblékání do běžeckého šatstva nás mohlo stát pár let za katrem, jelikož za námi do šaten označených jako pánské vtrhla děvčata, která zdaleka nevypadala jako plnoletá. Mravní vývoj této robotiny snad ohrožen nebyl. V dobré náladě jsme absolvovali i rozklusání a protažení a během příprav ustalo i mrholení. Závodní běsnění tak mohlo začít.

Jeden z organizátorů načal celé klání proslovem, který se budu snažit volně parafrázovat: „Bohužel jsme letos nedostali grant, takže žádné vyhlášení nebude a na ceny také zapomeňte. Startovní čísla si můžete nechat na památku, ale špendlíky nám vraťte. Po závodě si můžete vzít tričko, ale asi ho spíš budete muset věnovat dětem, protože máme jen malé velikosti.“ Nejprve se do kousání tartanu pustili mílaři. Miras sice žongloval s tempem jak v šapitó u Berousků, nakonec ale vybojoval solidní třetí flek. Máru v těžkém souboji předešla žena, ovšem i tak protkal cílovou čáru spokojen, protože žížu na večer si udělal.

mílaři

Pak přišla na pořad desítka. Se Sedlem jsme měli ambice na osobáky, já chtěl konečně pokořit 40minutovou hranici a Honza zas měl roupy se vtěsnat pod 36 minut. Naše výsledky v trénincích i posledních závodech naznačovaly, že se nejednalo úplně o utopii. Měl nám pomoci i Boďas, který si vzal za úkol mě na prvních pěti kilometrech roztáhnout a Sedla na konci závodu zase do cíle dotáhnout. K samotnému běhu asi není moc co říct, osobně jsem s přibývajícími koly začal pomalu propadat šílenství. Ani pěkný stadion prostě nemusíte vidět zrovna 25krát a jen doufám, že jsem si neodnesl nějaký tik.

Každopádně na konci jsem v cíli upadl v čase 39:27, úkol jsem tedy splnil s rezervou. Sedlo opět dojel na slabou psychiku. Došlo na tradiční choutky ohledně vzdávání, Bodi tak sice opravdu kolegu dotáhl do cíle, šlo ovšem „pouze“ o dokončení závodu, nikoli o boj o osobák. Ale čas 36:54 rozhodně není ostudou.

10km

Po závodě jsme se přesunuli do proslulé restaurace U Veverky, která progresivně od října zakázala ve vnitřních prostorech kouřit. Plzeňské pivo nám chutnalo velice, hruškovička ale kvality, na kterou jsme zvyklí od pana Vedoucího, nedosahovala. Za kvalitního klábosení a humoru naší provenience jsme příjemně propluli večerem. A po dráhovém lopocení za rychlými časy už se velmi těšíme, jak si užijeme oblíbenou Únětickou 10.

Ondřej

Výsledky

Anglická míle: Jméno, čas (pořadí)

Miras, 5:27.93 (3.)

Mára, 6:22.66 (5.)

10 000 m: Jméno, čas (pořadí)

Honza, 36:54.87 (4.)

Bodi, 39:24.81 (7.) (pacemaker)

Ondřej, 39:27.17 (8.)

Kompletní výsledky zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *