Do titulku jsem si půjčil „holušovské“ moudro, které bylo pro svěráky poslední zářijovou neděli více než přiléhavé. Nejstarší silniční závod v Evropě, vyhlášené Běchovice, slavil již 120. ročník. Po hříchu na start se nás poskládalo poskrovnu.

První zářijový víkend nabízel celou řadu na první pohled sympatických pouťáků, a tak bylo nasnadě nějaký ochutnat. Se Sedlem jsme koketovali s osmičkou v Lysé nad Labem, ale zrušený čtyřkilometrový side event a nabitá startovka v hlavním závodě nás odradily. Vyrazili jsme tedy na Sedlčansko, do vesnice Příčovy.

Závodní morálka visí na konci léta velmi nízko. Týden intenzivních apelací na různých spolkových úrovních (one-to-Míša; one-to-Píša; potréningové hromadné, tzv. baštovské, apelace) nepřinesl nic. Nikdo mě nechtěl závodně podpořit v podniku s názvem Běh Zlončickou roklí. Nikoliv poprvé jsem pokrčil rameny a začal se na závod intenzivně připravovat. I vzhledem k tomu, že mě v neděli čekaly štafety dvojic v Hostivaři, jsem nakonec upnul pozornost k sedmičce, kterou vedle čtrnáctky a půlmaratonu zlončická akce nabízela.

Běžecký podnik ve středočeské obci Veltruby už nám v předchozích letech přinesl nejeden úspěch. Letos jsme tento příjemný závod doslova vybrakovali, pět ze šesti členů výpravy se totiž do Prahy vrátilo s medailí na krku.