Titulek tohoto pojednání by se možná mohl zdát negativním, naštěstí ale můžeme čtenáře hned na začátku uklidnit prohlášením, že celá výprava se vrátila z berlínské mise navýsost spokojená. V nadpisu se objevuje jen jeden z mnoha pověstných slovních špílců naší vypečené party.

Minulý týden jsme při kbelské desítce pěkně zasvítili. Na druhé tradiční silniční desítce v Pečkách borci ve svěráckém dresu přímo zářili – na začátku sezony jsme krásně hladoví.

Postupně jsme odtrhávali listy kalendáře, až jsme se dostali k měsíci březnu. To značí, že se nám závodní kolotoč roztáčí na plné obrátky. Po testech v jablonecké hale či čerčanské vrchařině, nás měla prověřit Kbelská 10.

Poslední den v roce nabízí celou řadu závodů, náš oddíl ale už potřetí v řadě držel linii a opět zamířil do pražských Riegrových sadů na Silvestrovský běh Jardy Štercla. Pamětníci vědí, že na sklonku roku 2013 jsme zde poprvé představili naše bundy, loni jsme zase museli slabou běžeckou účast o to více zapíjet.

První listopadový den zavál Svěráky na motolské golfové hřiště, kde nás čekala přísná krosová osmička, čtyři dvoukilometrové okruhy vyžadující řádný švih – Běh přes motolské jamky.

Jednou jsem si takhle zase nad závodní listinou pěkně podumal. Na předposlední říjnovou sobotu se v Praze a okolí sešlo mnoho závodů, jeden mě dost zaujal – Velkoosecká podzimní 12. Nejlepší běžci vyrazili ten den na Hronov-Náchod a ti, kdo zbyli, se vydali do Oseku na dvanáctku. Jenomže v bývalém bydlišti Martiny Sáblíkové nemají jen halu pro rychlobruslení (češtinářský vtip), ale také nemají strach vypisovat tzv. side-eventy. A tam jsme se s Márou a Filipem našli. Šestka je přeci trať elegantní a proč nutně točit kola dvě, když si člověk můžes střihnout jen jedno, a prodloužit tak pozávodní zevlování.