Mrazivě medailové výkony v Ďábličáku

Závody

Je to moje srdcovka blízko domova. Milý pouťák kobyliských sokolů s tratí pouhých čtyř kilometrů. A hlavně místo, kde jsem v roce 2011 absolvoval své první běžecké klání. Letos jsem se účastnil podeváté v řadě, a i přes zimní počasí mi Jarní běh Ďáblickým hájem ohromně zpříjemnil neděli.

Když ptáčka lapají, … aneb jak jsme jeli do Hradce

Závody

Člověk je „od fochu“, ale stejně na ten marketing skočí. Po fiasku v Pečkách, kdy vichr odfoukl osobákové ambice kamsi do dáli, jsme přemýšleli, kde aktuální formu zúročit. Spolu s Ondrou jsme v hlubinách digitálního světa objevili desítku, která se prezentovala přesně tak, jak jsme potřebovali – rychlou tratí. Netradiční tvar do kříže sice sliboval tři 180stupňové otočky, ale říkali jsme si, že když je to placka skrytá v lese, tak to nevadí. Člověk se prostě zamiluje a je pak ke všem náznakům slepý.

Bylo jich pět

Závody

Zahájit jaro „rantúrou“ v Českých Budějovicích se pro mě stalo již pátým rokem pevným bodem v kalendáři. V roce 2015 začalo během závodu na desetikilometrové trasy po počátečním sluníčku pršet a dokonce posléze i sněžit, o rok později bylo počasí na desítce vlídnější, čas jsem si ale nevylepšil. Před dvěma lety jsem přesedlal na pětku a dodnes mám z tohoto závodu osobák v čase 19.15, který nakopnul následující sezónu k fajnovému celkovému čtvrtému místu v Malé RunTour. Před rokem to bylo časově slabší, ale doprovodný víkendový program byl oproti tomu na pána – prostě v Českých Budějovicích by chtěl běžet každý a vítání běžeckého jara vykrystalizovalo v jasnou podobu.

Zimní závodní šestinedělí

Závody

Nabíhání kilometrů v zimě, kdy se běhání v pracovním týdnu pro většinu z nás odehrává v nepřejícné tmě, nepatří k těm nejoblíbenějším běžeckým kratochvílím. Proto jsem si už druhý rok po sobě naordinoval jako zpestření sérii zimních závodů WinterRUN. Závody dlouhé 4 km, resp. 8 km a pořádané postupně v Hradci Králové, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Olomouci a konečně v Praze jsou příjemnou alternativou sobotního tréninku. V cíli se na požádání do čaje přilévá tuzemák a všeobecně je celá atmosféra ještě na hraně masovky, takže ideál.

Pečecká desítka podle Emily Brontëové

Závody

Pečecká desítka povětšinou nabízí rychlou rovinatou trať stvořenou pro osobáky. Vzhledem k povětrnostním podmínkám se ale letošní průběh odkázal k názvu slavného románu Na Větrné hůrce. Znalci světové literatury vědí, že tento slavný kus britská spisovatelka původně vydala pod pseudonymem Ellis Bell. A popravdě, někteří z nás by se ve výsledkové listině také rádi schovali za smyšlené jméno.

Ultra opalovaní na Transgrancanarii

Závody

Poté, co jsem minulý rok nemohla kvůli nepřízni počasí odstartovat na Transgrancanaria maratonu a běžela jsem kratší- Promo trať, jsem se tento rok rozhodla vrátit a výzvu zdolat. Abych se moc neflákala, neboť zahálka je matka hříchu a následné neřesti, rozhodla jsem se pro Advanced trail (67 km/+2300m).

Rukavice hozená do Peček aneb povedená Kbelská.

Závody

„Bednu máme jistou“ opakoval Mára jako zkušený stratég a obcházel všechny Svěráky ve snaze poskládat konkurenceschopný tým na tradiční první silniční desítku sezóny. Jeho zarputilá snaha postavit se na stupně vítězů v tomto prestižním závodě byla ještě umocněna loňským organizačním fiaskem Boďase, který si nestihl včas vyzvednout startovní číslo, musel se vydat na trať pod jménem nějaké nebohé ženštiny a jeho výborný čas nebyl do týmového výsledku započítán. Jistá bedna proklouzla mezi prsty a Márovi nezbylo než čekat do letoška.