Důležité závody v podobě všelijakých desítek a maratonů jsou za námi, a tak nazrál čas užívat si člověčinky v podobě nejroztodivnějších pouťáků. I mně otrnulo, a tak jsem začal pokukovat v termínovce po nějakém pěkném výběhu. Oko mi padlo na Mnichovickou běhnu, závod to nedaleko Prahy a zároveň dle propozic slibující hezkou atmosféru.
Ten okamžik asi musí nastat v životě každého vytrvalostního běžce. Prostě si tak běháte a běháte a najednou vás napadne, že byste mohli zkusit, co že to obnáší ona královská trať. Klubově jsme se nádherně vyhecovali, takže jsme se premiérově přihlásili na maratonský závod já, Ježek a Mára. Přičemž nás jako maratonské novice doplnili na pražské trati i ostřílenější souputníci v podobě Sedla a Ireny.
Maratonská příprava dostoupila vrcholu. V úterý jsem si „užil“ kulminační trénink a pomalu se začalo zvolňovat. Abych ale neusnul na vavřínech a nevypadl ze závodního rytmu, naordinoval mi trenér o víkendu kratší rovinatý závod. Původně jsem koketoval s Ďábličákem, ale osud mě nakonec zavál domů na sever. Takže v době, kdy už Mára s Mírou vybíhali na trať, jsem ještě s rodinou v Black Horse vesele obědval. Vyhlédl jsem si proto Lázeňský běh v Lázních Toušeň, který začínal netradičně, ovšem pro mě ideálně, ve čtyři odpoledne.
Na půlmaraton nemusíš jezdit až do Berlína. První dubnový víkend byl pro velkou část osazenstva Svěráku ve znamení půlmaratonu. Zatímco většina startujících dala přednost osvědčené berlínské trati spojené s následnou prohlídkou města, já s Márou jsme tentokrát zůstali doma za pecí a vyrazili na trať pražského podniku.
Návštěva jarního Berlína ve spojení s půlmaratonem je pro náš oddíl pevně zakořeněnou tradicí. V podstatě, co je Svěrák Svěrákem, fialovo-šedé dresy se ve startovním poli mezi 35 tisíci běžci vždy objevily. Letos se na Alexander Platz vypravila čtveřice odvážných.
Zatímco zvony odletěly kamsi do Říma, Svěrák přiletěl závodit do Mrače. Tato malebná obec na Benešovsku totiž hostí Velikonoční běh Tužinkou. Loni na prvním ročníku závodu v kulisách tohoto zrádného lesa jsme si užili spoustu švandoprdky. A tak ani ten letošní nemohl v našem závodním kalendáři chybět.
Aneb květnatý příběh o tom, kde všude Svěrák pytlačil.
Několik komplikací si pro nás připravil tradiční úvod do silniční sezóny – Kbelská desítka. Nevlídný mráz, strach před větrem ve druhé půlce trati, a do toho ještě etuda s Bodim, který tak dlouho špekuloval, jestli vůbec poběží, až mu nakonec po uzavření registrací nevydali číslo (občas se vyplatí přečíst si propozice :)).
Do nového roku vstoupil Svěrák s vervou sobě vlastní. Někteří v rámci přípravy na maraton (případně další či delší tratě) nastoupili tréninkové plány různých stupňů brutality, jiní se rozhodli neotálet a připsat si závodové účasti hned zkraje roku. Novoroční lampiónový běh v areálu golfového hřiště byl pro to ideální příležitostí.