„Máro, tys po Třeboni celkem přibral, co?“ počastovala mě s úsměvem v cíli nejneoblíbenějšího závodu roku Mírova Anička. Mohl jsem jí vpálit, že ona zrovna také nemá ploché bříško. Žel na rozdíl ode mě je Anička v pokročilém stádiu těhotenství. Zato já dorazil do Kunratic v převlečení za husu…
Zatímco Ježkova tréninková divize rozšířená o Máru trhala hráze třeboňských rybníků, severojihozápadní mix svěráků v kouzelných podzimních kulisách řežského kaňonu zažíval vítězství, ponížení, radost i zoufalství.
Teploty jsou stále vysoké, trénovat se moc nedá, takže je lepší rovnou závodit. Shodou okolností jsem se druhý víkend po sobě vydal ozkoušet pořadatelský um v mladoboleslavském okrese. Po osvědčeném Bradlci mi padlo v termínovce oko na Jivácký osadní kros. A byla to dobrá volba.
Po třech letech jsme se rozhodli znovu navštívit příjemný pouťák v Bradlci. Kromě samotného závodění na pořadí jsme chtěli hlavně zaútočit na zdejší specialitu – váhové kategorie. Ve startovním poli mě doplnili Mára se Sedlem a také stále častěji s námi závodící kolega David.
Kros Zdiby-Klecany se po celé tři roky své existence řadí k mým oblíbeným pouťákům. Náročná, však krásná, trať v roklích linoucích se z kaňonu Vltavy a příjemná lokální atmosféra mi přirostly k srdci. Letos jsem si navíc konečně mohl z místa činu odvézt medaili.
Letošní volby zamotaly hlavy bookmakerům, namastily kapsy reklamním agenturám, zcela ovládly diskurz v médiích v posledních několika týdnech, především mě ale dostaly na start závodu O přeborníka boudy – a v tom bych viděl jejich zásadní přínos.
Ten víkend jsem žádný závod v plánu neměl. Čekal mě přejezd do Liberce a následně týden na home office, kdy jsem se kromě práce staral o strejdu, psy a barák rodičů, zatímco sjížděli nějakou zběsilou polskou řeku. V tréninku jsem se zrovna nacházel těsně po plánované 14denní pauze, která oddělovala jedno tréninkové období na desítku od toho druhého, tedy žádné závodní hemžení. Rutinně jsem přesto někdy v půlce týdne prolistoval termínovku a začal větřit.
Počátek července znamená ve svěráckém kalendáři výlet směr obora Hvězda, kde se krouží Dvě kola při zdi. Oproti loňským účastem, kdy to ve startovním poli našimi dresy moc nehýřilo, se zdolávat dvojmo nepěkný zalamovák vydala velmi slušná sestava. Jako kustodka nás navíc doplnila Mírova nastávající, jejich nové štěně a tradičně již také Sedláčkovic Meruňka. Nutno podotknout, že Meru s námi byla již na třetím závodě, co by za takovouto čilou závodní účast dali Radkové, Čurdové a jiní…
Konečně venku panuje pořádné léto a teploty pravidelně šplhají nad hranici 30 stupňů. To jsou samozřejmě ideální podmínky pro závodění. Ve vedrech se navíc nejlépe běhá do kopců, proto jsme už podruhé zařadili do termínové listiny Kros Zdiby – Klecany.
Shoda okolností tomu chtěla, že jsme se už druhý víkend za sebou vydali do Polabí. Po Městském běhu Brandýsem a Starou Boleslaví měla tentokrát prověřit naše nohy Jenštejnská pětka. Tento závod jsme již před dvěma lety okusili a nedopadlo to vůbec dobře. Takže bylo co napravovat.