Suchdol běží a my s ním

Závody

Podzimní sezóna loňského roku byla slušně rozběhnutá, leč účast na závodech nebyla z naší strany nijak valná, lepší časy byly a snad ještě budou. Předsedy se stále drží lety pilované instinkty – monitoruje termínovku a sonduje závody, kde by mohl uzmout místo na pódiu. Když mu do oka padl kratší kros Suchdol běží, začal verbovat i nás ostatní. Po letech jsem seznal, že i já bych měl vyvětrat závodní úbor a takě spojit příjemné s užitečným a dostat na závod i vlastní ratolesti. S verbováním jsem uspěl podobně jako předseda, a tak jsem v nedělním ránu fasoval v suchdolské komunitní zahradě rovnou tři závodní čísla.

Zase z Řípu až do Prahy

Závody

Po roce se na vrchol hory Říp postavily opět naše čtyři dvojice s cílem zdolání legendárního koloběhu. Páry značně obměněné a některé až skoro nesvěrácké. Z loňska udrželi parťáctví jen Irena s novým Vojtou. Jinak se na kole a v běhu, v blátě i na slunci, s úsměvem i klausovským křivením střídaly tři nové dvojice.

Svěráci na Řípu

Závody

Vstávat v sobotu před pátou ráno je otřesný. Nechat se následně ještě před rozedněním odvést pod horu Říp je divný. Ale zdolat následně vyhlášený závod smíšených dvojic Koloběh Říp-Praha bylo perfektní. Navíc v lepším čase než si doufal a s vědomím, že si nikdy v životě neviděl tolik bahna. Stačí jen skvělý parťák a taky se hodí, když se ti nevysype kolo jako někomu…😊

Maratonská odysea

Závody

Ten okamžik asi musí nastat v životě každého vytrvalostního běžce. Prostě si tak běháte a běháte a najednou vás napadne, že byste mohli zkusit, co že to obnáší ona královská trať. Klubově jsme se nádherně vyhecovali, takže jsme se premiérově přihlásili na maratonský závod já, Ježek a Mára. Přičemž nás jako maratonské novice doplnili na pražské trati i ostřílenější souputníci v podobě Sedla a Ireny.

Pražský půlmaraton: Taky dobrý

Závody

 

Na půlmaraton nemusíš jezdit až do Berlína. První dubnový víkend byl pro velkou část osazenstva Svěráku ve znamení půlmaratonu. Zatímco většina startujících dala přednost osvědčené berlínské trati spojené s následnou prohlídkou města, já s Márou jsme tentokrát zůstali doma za pecí a vyrazili na trať pražského podniku.

Jelena, Sergej a desítka

Závody

Celé léto – respektive od výletu do Jičína – jsem se v přípravě soustředil na Birell Grand Prix, kde jsem si maloval prolomení osobáku na desítku, který se mi podařilo letos už jednou posunout. V přípravě jsem nebyl sám, Míša zase měla v plánu udělat si letos první čárku, aby si udělala oko u šéftrenéra, ale především, aby si po delší době zase osahala závodní mumraj a nakopla se k jistě skvělým podzimním výkonům.