Koncem jara jsme si Irenou stanovili smělý podzimní cíl: posunout alespoň trochu osobáky na půlmaraton. Pod dohledem Ježoura jsme poctivě skrz letní měsíce dřeli a v polovině září náš čekaly v Ústí nad Labem žně… Skoro.
Avíza a reporty týkající se závodů
Koncem jara jsme si Irenou stanovili smělý podzimní cíl: posunout alespoň trochu osobáky na půlmaraton. Pod dohledem Ježoura jsme poctivě skrz letní měsíce dřeli a v polovině září náš čekaly v Ústí nad Labem žně… Skoro.
Při běhání zpravidla platí, že vítězem je jednoduše ten, kdo byl dříve v cíli. Tato zásadní regule je nezpochybnitelná. I tak jednoduchou věc jako běh ale můžeme rozebrat do několika komponentů: běh do kopce, z kopce, v terénu, po rovině… Pro svěrácká umístění na Běhu Zlončickou roklí byl tentokrát klíčový náš um v seběhu.
Oblast Hostivařského lesoparku je oblíbenou destinací pro řadu závodů. Což je logické, protože Praha neoplývá tolika rozsáhlými zalesněnými lokalitami. Jedním ze zajímavých podniků hledající zde už 24 let útočiště je i Štafetový závod dvojic na 10 km.
Dačického 12 vyniká stabilně teplým letním počasím a hezkou atmosférou, a tak nechybí ve svěráckém závodním kalendáři. Letos se k tomu přidalo i obstojné kutnohorské pivo ze zdejšího znovuotevřeného pivovaru.
Do Veltrub se vracíme každým rokem velmi rádi. Zdejší meeting nabízí na výběr vytrvaleckou desetikilometrovou trať a také mílařskou čtyřku. Kromě závodního zápolení jsou pak na místě k dostání skákací hrady, klobásy a samozřejmě pivo. Tady podnik přesně podle našeho gusta.
Ten víkend jsem žádný závod v plánu neměl. Čekal mě přejezd do Liberce a následně týden na home office, kdy jsem se kromě práce staral o strejdu, psy a barák rodičů, zatímco sjížděli nějakou zběsilou polskou řeku. V tréninku jsem se zrovna nacházel těsně po plánované 14denní pauze, která oddělovala jedno tréninkové období na desítku od toho druhého, tedy žádné závodní hemžení. Rutinně jsem přesto někdy v půlce týdne prolistoval termínovku a začal větřit.
Poté, co jsem v loňském roce úspěšně absolvovala dvoje bahenní lázně, jednou Spartan Sprint v Praze a podruhé Beast v Liberci, jsem si letos začala brousit zuby na nejvyšší evropskou metu, a to Ultra Beast. Pro letošní rok se konal ve Valče, v Čobolákově, což ještě skýtalo jedno dobrodružství navíc, a to ochutnat noclehárnu na žilinské koleji v Dómu techniky.
Ačkoliv je atletická dráha Na Děkance místem, kde je nejvyšší šance spatřit nejvíc svěráků najednou, o jiných lehkoatletických oválech už to určitě neplatí, o to méně, jde-li o závod. Fanoušci našich barev nás zatím na tartanu pod širým nebem mohli podpořit jen párkrát, a to buď na veřejkách na Slavii nebo na tradiční Kotlářské míli.
Počátek července znamená ve svěráckém kalendáři výlet směr obora Hvězda, kde se krouží Dvě kola při zdi. Oproti loňským účastem, kdy to ve startovním poli našimi dresy moc nehýřilo, se zdolávat dvojmo nepěkný zalamovák vydala velmi slušná sestava. Jako kustodka nás navíc doplnila Mírova nastávající, jejich nové štěně a tradičně již také Sedláčkovic Meruňka. Nutno podotknout, že Meru s námi byla již na třetím závodě, co by za takovouto čilou závodní účast dali Radkové, Čurdové a jiní…
První červencové úterý členové Svěráku namísto na dráhu vyrazili závodit do nejmenšího z triády významných jihoměstských lesů – do Milíčáku. Tento pohádkový hvozd, možná jeden z vůbec nejmalebnějších v Praze, totiž kromě skřítků a bludiček hostí i závod O Milíčovského běžce. Pořádá jej triatlonová TTT parta.