Podzimní sezóna loňského roku byla slušně rozběhnutá, leč účast na závodech nebyla z naší strany nijak valná, lepší časy byly a snad ještě budou. Předsedy se stále drží lety pilované instinkty – monitoruje termínovku a sonduje závody, kde by mohl uzmout místo na pódiu. Když mu do oka padl kratší kros Suchdol běží, začal verbovat i nás ostatní. Po letech jsem seznal, že i já bych měl vyvětrat závodní úbor a takě spojit příjemné s užitečným a dostat na závod i vlastní ratolesti. S verbováním jsem uspěl podobně jako předseda, a tak jsem v nedělním ránu fasoval v suchdolské komunitní zahradě rovnou tři závodní čísla.
trail
Adventní skotačení
ZávodyTo je tak, když si zaplatíte startovné na první adventní neděli a pak zjistíte, že se běží v lesích sto kilometrů od Frankfurtu a nemáte se tam jak dostat.
Běžecké gurmánství v Modřanské rokli
ZávodySvěráctvo je při letošním létě mimořádně zlenivělé. Jestli jsme loni solili jeden prázdninový report za druhým, tento rok zeje náš věstník téměř prázdnotou. Prostě není o čem psát. Na závody nejezdíme, tloustneme, a tak nějak všelijak se protloukáme běžeckým životem.
Ultra opalovaní na Transgrancanarii
ZávodyPoté, co jsem minulý rok nemohla kvůli nepřízni počasí odstartovat na Transgrancanaria maratonu a běžela jsem kratší- Promo trať, jsem se tento rok rozhodla vrátit a výzvu zdolat. Abych se moc neflákala, neboť zahálka je matka hříchu a následné neřesti, rozhodla jsem se pro Advanced trail (67 km/+2300m).
Kterak mi na Trailové Závisti nebylo co závidět
ZávodyNechal jsem se zlákat referencemi a rozhodl si opepřit advent závodem Trailová Závist. Téměř 17 kilometrů, 720 nastoupaných metrů – zkrátka ideální počin na vytrávení před vánočními svátky.
Což takhle dát si trail maraton?
ZávodyKomu by se chtělo v neděli ráno vyspávat do dvanácti, když může vstávat v půl pátý? Zaběhnout si Gelita Trail Marathon v Heidelbergu, s převýšením kilometr a půl. Náležitě si užít krásné výhledy po okolí, poklábosit si s židem a k tomu si dát pár piv.
Ještě nepatříme do kunratického železa
ZávodyNepěkně se psaly a četly reporty z minulých ročníků Velké kunratické. Loni to byla Velká kunratická tragická bez jediného osobáku, jindy pak zase kunratická patálie s probahněnými ambicemi. Po letošním 84. ročníku legendárního pražského krosu si naopak můžeme říci, že na Hrádku si ještě umíme dupnout. Hned pět osobních maxim, v to se ani snad nedoufalo.
Tam v Janovickém lese, ve stínu Smrčků
ZávodyZačátkem září má v kalendáři spousty vytrvalců vždy rezervované místo pro dnes již kultovní babický trailový čtvrtmaraton. V příjemném prostředí lesů kousek za Prahou se dá ideálně testovat forma na blížící se Běchovice a zároveň si lze čuchnout k atmosféře nadcházející krosové sezony. Rovněž konkurence tu bývá nabitá, a tak se šestice závodníků ve fialovém sešla u hospody na návsi bez výrazných ambic.
Běh Zlončickou roklí aneb Jak (ne)běhat z kopce
ZávodyPři běhání zpravidla platí, že vítězem je jednoduše ten, kdo byl dříve v cíli. Tato zásadní regule je nezpochybnitelná. I tak jednoduchou věc jako běh ale můžeme rozebrat do několika komponentů: běh do kopce, z kopce, v terénu, po rovině… Pro svěrácká umístění na Běhu Zlončickou roklí byl tentokrát klíčový náš um v seběhu.
Pytlačení v Hory stínu
ZávodyTen víkend jsem žádný závod v plánu neměl. Čekal mě přejezd do Liberce a následně týden na home office, kdy jsem se kromě práce staral o strejdu, psy a barák rodičů, zatímco sjížděli nějakou zběsilou polskou řeku. V tréninku jsem se zrovna nacházel těsně po plánované 14denní pauze, která oddělovala jedno tréninkové období na desítku od toho druhého, tedy žádné závodní hemžení. Rutinně jsem přesto někdy v půlce týdne prolistoval termínovku a začal větřit.